aneb ztracené ženství a válka pohlaví ve vládě otců
V Růstu člověka jsem naťukl problém módy, značek (horcruxů) a slepého následování autorit. Řekl jsem, že dívky i ženy jsou vedené řídit se podle té nejdůležitější ženy, kterou zrovna mají na očích, to jest především podle matky, a že když postavíte nějakou ženu na pódium, ostatní nemají nejmenší šanci se podle ní neřídit. Naopak.
V každé ženě se naopak objeví ještě touha tu na tom pódiu nahradit, stejně jako každá chce co nejdříve nahradit matku. A to je zase důsledek příšerných bolestí, které dívky podstupují, když je jim vnucován matčin příklad. Klíčem je tu důležitost, tedy touha být „ta důležitá“, ta, podle níž se všechno řídí.
Zvlášť vražedný dopad má modeling modelek a předváděcích mol, fotografií v časopisech, na netu atd. Tady je ukrytá skutečná vražda ženství. Je bohužel pravdou, že spoustu dívek na konkurzy „krásy“ přihlašují jejich matky či kamarádky, protože když už nemůžu být důležitá sama, budu aspoň nějaké důležité ženy matkou nebo kamarádkou.
(Neboli, budu prostřednictvím dcery či kamarádky vytvářet model, který budou ostatní napodobovat.. neboli, budu vládnout..) A tohle je teprve hnus: dívka nemůže být osočena z neskromnosti, protože se nepřihlásila sama, a vlastně se ke všemu „jen“ nechala přemluvit. Takže ze svého pohledu je ve všem nevinně, a tím pádem je všechno v pořádku.
A přemluvila ji ale dáma, která při jejím úspěchu získá obrovský vliv, a sama přitom nic neriskuje, protože sama se nikam necpe, a je jí jedno, jak se dotyčná bude cítit, když to nevyjde. Resp., pokud to nevyjde a dotyčná pohoří, dáma (no, kamarádka či matka) se promění v utěšovatelku a tedy aspoň na ni bude mít mnohem větší vliv než předtím.
Zbývá zkonstatovat, že nikde a v ničem není víc falše než v ženském „přátelství“. A co že je to ženské přátelství?
No, ženy na sebe navzájem dělají matky.. už od nejútlejšího věku se navzájem „vychovávají“ a používají k tomu výsměch, falešné spolčování s jinou dívkou, jen aby donutily „nevychovanou“ dívku se přizpůsobit.. Tím se dívky naučí hlídat všechny okolo, co která právě dělá a jestli je to všechno podle aktuálních matčiných regulí.
Tím se zároveň zodpovídá otázka, kdo kontroluje ženy, když muži vůbec nevidí, co vlastně dělají.. ženy se nám hlídají navzájem. Každá hlídá všechny ostatní, a v rámci toho hlídání se spolčují.. najdou si „přítelkyni“. Pokud kterákoliv žena udělá něco, co nepřísluší jejímu hierarchickému postavení, je okamžitě „vyšeptána“ a všechny ostatní ji najednou nenávidí, hledají na ní další špínu, pomlouvají a hází klacky pod nohy.
Přítelkyně, svázaná důvěrností by se s ní nejradši taky nebavila, ale většinou jí to nedá. Pak slouží jako zprostředkovatel smíru mezi provinilou a zbytkem ženské komunity, pomáhá vymyslet „ospravedlnění“ pro odhalené překročení regulí, které popíchnutou ženskou „soudržnost“ uklidní, a distribuuje ji kontrolorkám.
Je to zlé. Všechny ví o všech. Všechny ví o všem. Ale málokterá ví vůbec něco o sobě. A v tom, co ženy ví tímto způsobem je příliš málo pravdy. Kromě toho, celé věky neměly ženy nic vlastního. Ženy jsou v patriarchátu něco jako chovná zvířata, zkřížená s kuchyňským robotem. V matriarchátu ostatně také..
..všechno u žen vždycky ovládala matka, potažmo matka rodu, cokoliv vlastního dceři bourala a na uvolněné místo dosazovala své požadavky a své představy, dokud všechno dceřino nezadusila. A pak, až už dcera není schopná na nic vlastního ani pomyslet, se matka uklidní, protože z dcery už je automat na plnění matčiných představ..
..jinými slovy, matka se může začít mezi matkami chlubit, jak dceru dobře vychovala. A toto trvá dodnes, jmenuje se to móda, a zasáhlo to všechny. Móda je základní nástroj manipulace, několik lidí ovládá prostřednictvím módy všechny matky, a tedy automaticky i jejich dcery. Většinu přímo, a těch pár vyjímek, které zůstávají mimo módu je ovládáno nepřímo – nejsou brány v potaz, a i když si třeba žijí svoje, to jejich je ochuzeno o reakci ostatních.. jsou bez zrcadla.
Stát mimo módu totiž pro lidi znamená být vyobcován z církve (té mateřské) – lidé se vám vyhýbají, jako byste byli nakažení, dávají si pozor, o čem s vámi mluví a kdo je při tom vidí, protože nikdo nechce být spojován s něčím nestandartním. Platí to i pro vedlejší módní proudy: nikdo z podzemí nechce být viděn ve společnosti někoho z mainstreamu, protože co by mu na to „jeho“ parta řekla. Hlavně že každý všude dokazuje, jak je jedinečný..
..prostřednictvím několika předpřipravených kolonek na netovém profilu, značkového oblečení laděného do několika předpřipravených výrazů si vybíráte, co budete napříště žít.. všechno, co odsouhlasíte slovy „Já jsem … !“ se totiž začíná okamžitě dít. Móda je tedy dokonalý nástroj manipulace, který provokuje lidi k tomu, aby se manipulovali sami, a tuto reakci ty lidi někdo musel naučit.
Člověk nemůže prožít to, co nevyjádří, lze prožít jen to, co dáte najevo, co dáte ze sebe ven. Ale ženám po matčině výchově nezbydou žádné vlastní niterné vyjadřovací prostředky, takže je jasné, že i z tohoto důvodu nikdy nemohou prožít sebe. Budou odkázány na napodobování matky, pramatky a dalších ženských autorit, a o to šlo.
Ženám, které nedělají nic vlastního a čistě jen napodobují vlastní matky a ženské autority totiž nehrozí, že by udělaly něco „špatně“, tudíž jsou „v pořádku“, a „maminka“, která je takhle zradila, je na vrcholu blaha a přijímá pochvaly a gratulace za skvěle vychovanou dceru. Ve skutečnosti je však dcera mrtvá..
U mužů je stejná situace ještě mnohem jednodušší – nemají ani co dávat ven, protože jejich nitro bývá přepsáno chladnými, logickými konstrukcemi aktuálně schválenými patriarchátem. Ten přepis je něco, co si muži nechávají líbit, protože většině z nich po výchově nezbydou žádné emoce, takže jim nezbývá emocionální kapacita potřebná k odhalení téhle zrady. Systém si mužské „necítění“ pojistil vyvyšováním logiky a ponižováním emocionality, neboli mužskou nadvládou, kterou spousta pitomců (šovinistů?) opravdu dodržuje, ke škodě své i svého okolí.
U žen, nebo tedy hlavně u dívek však bývá tentýž přepis provázen ukrutnými boji, protože dívky cítí, že přichází o sebe, o svá já, a brání se. Jejich obrana sice většinou postrádá logickou stavbu, ale o to bývá urputnější – ono kdyby dívkám nebyla zapovězena schopnost si své pocity logicky vysvětlit a podepřít platnými argumenty, neexistoval by tu nejen patriarchát, ale nemohl by vzniknout ani matriarchát, nezpracované dcery by to okamžitě smetly.
Jelikož mužům byly odebrány emoce, nelze jejich oblečení přizpůsobit jejich individualitě, protože po zákazu emocí žádnou opravdovou individualitu nemají. Co se módy týká, pro muže stačí vymyslet jeden model: celé věky bylo správné mužské oblečení černobílé – a většina mužů proto měla menší či větší problém i s rozeznáváním barev.
Celé věky v tom byli muži udržováni, a udržovaly je v tom především jejich matky a ženy, kterým obvykle velice vyhovovalo, že mají nad muži aspoň jakékoliv slovo. To, že na to doplácely životem úplně o ničem, jim zřejmě nevadilo.. vlastně, aspoň si měly na co stěžovat a pěstovat si tu ženskou výlučnost a soudržnost.
Ženám emoce musely zůstat, proto jejich oblečení musí mít možnost použít jakékoliv barvy. Bohužel, jejich emoce jsou přelhané, neodpovídají tomu, co se děje v jejich nitrech, proto jejich nitro zůstává vevnitř a na povrchu září barvičky, které jim dodala matka, popř. další autority. Ženám je však v patriarchátu i zakázáno používat vnitřní kouzla, a i proto jsou odkázány na kouzla vnější, a většina z nich je tím pádem zcela poplatná své vizáži a aktuální módě.
Ve skutečnosti vnitřní kouzla používají, ale naprostá většina z nich o tom nic neví a ani vědět nechce.. vždyť to vcelku funguje i intuitivně a ta nevědomost celé té frašce s vizáží navíc přidá zdání nevinnosti.
Vědomé ženské sebevyjádření však tím pádem neexistuje, a to co ženy jako sebevyjádření berou, tedy vyjádření vnucené masky od matky se tak přestěhovalo skoro výlučně na povrch – dnes už se málokterá žena vyjadřuje pomocí svého nitra a skutečného ženského kouzla.. ono ne že by nechtěly, ale není jak. Matčina maska přehluší všechno.
Všechny uznávané ženské vyjadřovací prostředky jsou dnes externí a přes 90% jich tkví ve tvaru a barvě oblečení, které však dnes už musí být značkové, aby se tomu vyjádření přikládala vůbec nějaká váha. To znamená jednak, že se i tato disciplína dostala pod kontrolu patriarchů, a druhak, že na vlastní vyjádření ženského nitra zbývá necelých 10% těch externích prostředků, což je bohužel obecně bráno a ženám vštěpováno, že je to prostor pro šminky a doplňky.
Šminky znamenají přemapovat tvář do nějakého určitého výrazu, který bude „ladit“ s oblečením, které zase bude ladit s aktuální činností, a doplňky znamenají toho výrazu potvrzení.. a celá ta šaráda pro tu kterou dotyčnou znamená potvrzení její existence – většina dívek / žen se bez toho neodváží vůbec vylézt mezi lidi.
Šminky i doplňky by opět měly být značkové, protože kdyby se někdo ženy zeptal, co používá, aby se za to nemusela stydět, a šminky navíc i proto, že některé, skutečně kvalitní šminky vám ten obličej nerozežerou až tak rychle. I tak je obvykle po sedmi letech (jedna obnova těla) hotovo. Není vůbec vyjímkou, že se dívka začne malovat ve dvanácti třinácti letech, a že ve dvaceti už nutně potřebuje pleťové masky a jiné rádoby-nápravné procedury.. další a další otrávené šípy v těle ženství. Tomu celému se pak říká odporný byznys, ale někdy také kosmetický průmysl.
A je to vražda ženství.
A co tedy dávají ven ženy? Ženy hrají role. Koupí si oblečení na každý myslitelný druh činnosti zvlášť a neustále se situují do role vyznačené tím, co mají na sobě. Snaží se o velmi průhledné chování a jasné a zřetelné odlišení všech detailů svých rolí, aby je nikdy nikdo nemohl napadnout, že dělají něco špatně. Tedy se co nejvíc přimknou k roli, která samozřejmě není, a nikdy nebyla jejich. Tedy nežijí..
Ženy dávají ven jen to, co mají oblečené, popř. namalované na tváři. Mohou být pocitově free, cool, in, celá dámská populace soupeří o to, která z nich bude více „sexy“, které lépe padne „romantické“ prádelko a nebo „vyzývavé“ šatečky a která pomocí toho dosáhne lepších výsledků, lepšího umístění v ženské hierarchii.
Pak jsou dávány za příklad, a tehdy teprve mají dojem, že jsou v pořádku. Bohužel to znamená, že jsou mrtvé, a to i když mají emoce, i když jakoby žijí, i když v porovnání s muži nějakým životem jakoby disponují. Většina z nich to v sobě tak trochu ví, a jelikož odmítají změnit sebe (protože by se přestaly líbit zase svým matkám), berou to tak, že je to už jedno, neboli že stejně už přijdou do pekla, tak co.
„Aspoň si to užiju, a pojedu nadoraz“. A ony ve všem, co dělají, opravdu jedou nadoraz a nedá se s nimi nijak vyjít – jen tak, že budete vždycky dělat všechno, co vám kdy řekly, a možná ani tehdy ne.
Dnes se nabízí nepřeberné množství rolí. Každá ta role stojí ženu nemálo peněz, ale to nevadí, aspoň se nám lépe zapojí do budování patriarchátu, když si na to či ono bude chtít vydělat. To se týká nakonec i mužů, protože i když muži své role ani zdaleka neberou tak vážně, jejich matky, ženy či přítelkyně rozhodně ano („Opovaž se tam jít takhle!“).
Je úplně jedno, jakou kdo bude hrát roli, protože dnes jsou už reklamy na všechno (samozřejmě na všechno, co vlády chtějí, abyste prožívali), a tedy při jakékoliv činnosti se každá žena snaží „vypadat“ jako ta která dívka z příslušné reklamy, aby jí nemohla matka ani žádná autorita vyčíst nebo pomluvit, že „není dokonalá“. Nikdo nesmí nalézt hnidu.
Muži se zase snaží, aby i ve vnuceném oblečení z poslední reklamy vypadali jako že žádné takové věci nepotřebují a že jsou nad věcí, což je vcelku pochopitelné – kdo by chtěl být v masce? Kdo by chtěl být posuzován podle toho, jak dokonalou má masku a jak dokonale se přimknul k roli, kterou mu někdo vnutil? Kdo? No, muži to nejsou..
..aspoň většina, nicméně, na sebe si v důsledku diktátu módy nevzpomenou ani muži, ani ženy.. okázalá ignorance u jedněch, slepá, až patetická poslušnost u druhých, téměř všechny lidi tato bitva s módou zaměstnává natolik, že nemají skoro žádnou šanci si uvědomit sebe. A ještě si to sami platíte.
V každém případě, ženy jsou odkázány na změny vnější. Proto mají „potřebu“ mít na všechno zvláštní nářadí, makeup, oděv, šampón, a pokud možno i auto a dům, protože to všechno jsou způsoby, jak přelhat vlastní nitro, a mít pocit, že opravdu dělá něco jiného než že zase čeká na toho zatraceného prince, který ji z toho hnusu dostane.
Všimli jste si někdy, jak moc to připomíná čekání lidstva na nějakého mesiáše, který nás z toho dostane, aniž bychom museli hnout prstem? Odkud se tento podraz asi vzal? Lidstvo je dnes a denně očkováno bezmocí, neustále jsme přesvědčováni, že pro sebe nejenže nemusíme nic dělat, ale že by to dokonce mohla být i hrubá neprozřetelnost.
A lidé na to: „Jak romantické.. jasně že to berem“, a nejpozději tím jsou z nich totální otroci, závislí na tom, kdo přijde a co udělá. Máme prostě tendenci čekat na někoho, kdo nás zachrání a dokonce už i sami, za žádnou cenu nechceme slyšet nic o tom, že pro lepší stav můžeme něco udělat sami. Totéž platí pro dcery vůči matkám.
O tom, že by svou matku zahodila (myšleno co se týká ženské kontroly, jinak k tomu samozřejmě není jediný důvod), chodila s kým ji napadne, nepotřebovala ty zážitky nosit pryč ze vztahu a všechno si zpracovala sama, případně s partnerem (protože od toho to partnerství původně je), o tom si může většina dívek nechat jen zdát.
A přece, kterákoliv to kdy učinila, vždycky byla mnohonásobně šťastnější než všechny ostatní, protože každá taková nalezla svůj život a sdílela ho s člověkem, kterého si za tím účelem sama vybrala. A mám radost, neuvěřitelnou radost, že sem můžu připsat, že takové jsou, a že jich je čím dál víc.
A některé jsou již teď tak silné, že dokáží vycházet s matkou, a přitom si žít své vlastní. Je to ohromná pomoc i pro ty matky, protože když jim dcera dá takovýto příklad a vlastně úplně mine jejich nástrahy, ony se mohou na oplátku vykašlat na to stát svým dcerám modelem, a nemusí si osekat život ode všeho, aby se dcery následující model musely také vzdát všeho a zůstat definitivně pod mateřskou kontrolou.
Nedá se nic dělat, ženy musí – stejně jako muži – přestat s vyvyšováním mateřství, jinak se nikdy nezbaví zhoubného vlivu matek, které jsou právě skrze svou vyvýšenost neskutečně snadno manipulovány – jak systémem, tak i vlastními matkami – což je dodnes funkční bludný kruh matriarchátu, byť je utajený pod patriarchálním systémem.
K tomu ženy musí dostat příležitost, od mužů, kteří musí přestat vyvyšovat otcovství a stát se ženě partnerem. Společně s partnerem to ženy mohou dokázat docela lehce a bez bolestí. A v okamžiku, kdy žena sama v sobě přestane hrát hru vyvyšování mateřství, bude moci nalézt cestu k vlastnímu ženství.
To se týká i mužů, zvlášť těch, kteří už přijali společenskou povinnost vyzdvihování mateřských zásluh a už také začali matky vyvyšovat (byť jen proto, aby od nich měli pokoj), a také těch, kteří stejně jako já dostali nesmlouvavou dívčí výchovu.. a těch je mimochodem čím dál víc, a čím dál horší jsou i důsledky té výchovy, takže se hrozivě ztěžuje i náprava.. už je opravdu nejvyšší čas rozmotat patriarchát i s matriarchátem, osvobodit ženství a začít hledat mužství.
Upozorňuji, že cesta k ženství může být zakletá, může být velmi těžké ji vůbec nalézt, a její nastoupení může přinést (ve smyslu vyplavit na povrch) mnoho bolesti, protože je mnoho nepřiznaných a velmi krutých pravd v lidském mateřství. Některé nejdou dost dobře ani vyslovit, a o to těžší může být jejich přiznání a zpracování.
Nalezení vlastního, čistého ženství však rozhodně stojí za to touto cestou projít. Toto se opět týká i mužů, protože zazděné ženství a deformovaný pohled už jen na tuto problematiku znemožňuje většině mužů (a to i leckterému Mistrovi) dosáhnout trvalé celistvosti. Celistvost je popsatelná jako soulad mužských i ženských stránek v člověku.
Tam někde začíná lidství.. (a končí pohlavní rasismus aneb dělení lidí na chlapečky a holčičky).
V Růstu člověka jsem také rozebral, proč většina dospělých lidí nejsou dospělí, a že se to pozná už z toho, že se naprostá většina lidí neobejde bez mateřského mléka cizích, úplně odlišných živočišných druhů. Mateřské mléko je totiž pro kojence, a pokud ho v nějaké formě konzumujete, nutíte své tělo držet váš život v kojenecké úrovni.
To znamená, že už díky konzumaci mléka a mléčných výrobků za celý život nedospějeme ani do té úrovně, které bychom normálně dosáhli už před vstupem do mateřské školky.. která by tím pádem nebyla vůbec potřeba. Proto si s námi rodiče a učitelé, stejně jako potom nadřízení a stát mohou dělat, cokoliv chtějí.
A kromě nich i matky, protože mateřské mléko je jejich odznakem, jejich označkováním vašeho těla, které jim dává nad námi absolutní moc. A právě proto, že lidské matky k tomu takto šíleně zneužívají matky zvířecí, právě proto matky jako takové nemají sebemenší naději dostat z cizího zneužívání sebe. Přístupem lidských matek k matkám zvířecím je totiž dán přístup k matkám nejen lidským, ale i k těm zvířecím, a bohužel i k Matce Zemi.
Matka Země nás živí, to jest dává nám potravu, a ta se jí vrací. Pominu, že k výkalům máme prazvláštní vztah, plný odporu a pocitu něčeho nečistého, a zaměřím se na to, že potrava je způsob, jak fyzicky žít v pozemském společenství, jak se fyzicky účastnit života na Zemi. Vrácením potravy se uzavře kruh, který si popíšeme v kapitole Návrat Bohyně.
Jenomže obecný přístup vychází z toho, že je možné, aby se mrtvé matce narodilo živé dítě, takže se půda napustí jedy, a teprve do dokonale mrtvé půdy se nacpou živiny pro tu kterou plodinu. Je to jako kdybyste ženě před otěhotněním umrtvili dělohu, pojistili ji několika druhy jedů proti rozkladu, zánětu a plísni, pak ji oplodnili, čas od času doplnili jedy pro matku a živiny pro plod a za devět měsíců poslali robota pro výsledek.
To znamená, že Země je soustavně ubíjena laboratorními jedy jak přímo, tak i těmi, které projdou lidským zažíváním.. z Matky Země je dnes jedna velká laboratoř. Živiny k nám tím pádem proudí z laboratoří a kruh je rozpojený. Člověka neživí Země, a Země nemá zpětnou vazbu od člověka.. člověk úplně ztratil vazbu se Zemí.
Mezi člověkem a Zemí je vrstva ne-lidského odpadu, která neustále sílí, a na tom všem ženy spolupracují. Mužská věda tím splnila ženám sen matriarchátu, zastínit Zemi lidským mateřstvím. A pokud to tak necháme, Země nebude, a pak nám možná dojde, že jsme byli její součástí.
Takhle nějak probíhá vražda ženství na úrovni planety.. dnes a denně. Znovu opakuji, že s vraždou ženství začaly už ženy, když prohlásily matky za Zdroj života. Vyvyšování vlastního mateřství je způsob, kterým se ženy dodnes oddělují od života a od opravdového ženství včetně Matky Země a samotné Bohyně, a propadají tak patriarchátu, který s nimi přitom nepočítá jinak než jako s otrokyněmi, které krom rození dětí a doživotního otroctví nemají co nabídnout.
K opravdovému ženství má dnes daleko blíže průměrný muž než průměrná žena, a pro matky je skutečné ženství skoro nedosažitelné, protože to oddělení od Země, které ženy kdysi nastolily, patriarchát ještě převrátil, a zamotal, a matky se tomu nejenže nepostavily, matky na to kývly a řevní se o to, která bude v této nové disciplíně „nejlepší“.
Země je tak asi jediná planeta ve vesmíru, kde ženy radostně ubíjejí své ženství a všechny přirozené vlastnosti, aby mohly doživotně sloužit nějakému muži, byť by to byl sebevětší blb, rodit „jeho“ děti, vychovat mu z nich referenční patriarchy, což souhrnně jmenují mateřstvím, které vyvyšují nade vše.
Dokonce ani dnešní tak rozporuplné otcovství není tak strašně zkreslené jako dnešní pojetí mateřství, a zdaleka nemá tak strašný dopad jako matriarchální přežitky, které dělají z žen i mužů výkonné stroje bez citu a lidství.
Z druhé strany, svět se se stoupajícím vlivem matek mění (a to k horšímu), a čím dál víc mužů se otevírá svým pocitům, s nimiž stejně jako ženy neumí nijak pracovat, takže i muži jsou svým pocitům vydáni na milost a nemilost.. spíš na nemilost. A vzhledem k tomu, že i pro muže je, co se týká pocitů, vzorem matka, čím dál víc mužů si také buduje masku se všemi vnějšími potřebami, jako jsou třeba náušnice, pierce, tetůvky, prostě značky.
A značky, kdo jste četli Růst člověka, už asi víte, co znamenají. Znamenají příslušnost otroka k pánovi..
..značka je horcrux, kterým pán neviditelnými způsoby ovlivňuje svého otroka. A jelikož primárními vlastníky většiny lidí jsou jejich matky, které je teprve poskytují dále a požadují z toho nějaké to procento ve formě odevzdané energie, jde zřejmě o vnější vyznačení matčiných horcruxů, které se tím pádem legalizují.
A tohle že je patriarchát? To je absolutní paskvil. Člověka už jen napadá, jak by se nám vedlo, kdyby se matky nepokoušely neustále vlastnit své děti a profitovat na jakékoliv jejich činnosti. Ani patriarchát by nemusel být tak strašně nelidský, kdyby se o člověka nervaly dvě otrokářské frakce, které ho bezpodmínečně chtějí vlastnit a ovládat celého..
..nebo ne? Kdo ví?
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info