aneb ztracené ženství a válka pohlaví ve vládě otců
Způsob, jak zajistit „čistotu“ patriarchátu, tedy že se vám ženy nebudou plést do vlády, obnáší několik jednoduchých kroků. Napřed je ovšem musíte zbavit síly, protože jen pak vám projde i to ostatní. Je tedy potřeba vychovávat je jako „ty slabé“. Nejlépe protivou: „Nesmíš být jako kluci, ti jsou zlí a perou se, ty se nikdy neper, a kdyby ti někdo něco chtěl udělat, přijď mi to hezky říct!“.
Nikdy nesmí dělat něco samostatně, a kdo jiný ji to lépe odnaučí než matka, třeba tím, že jí všechno vezme z ruky a dodělá sama, za proslovu jak moc je ta holka neschopná. Matka je žena, a ví co dcera vydrží. Krom toho ji už minimálně 6000 let podvědomě bere jako potenciální konkurenci (to také patriarchát nevyřešil, ale zamotal).
Když je to „potřeba“ (= kdykoliv si vzpomene), použije na ni matka věci, které by syn, ale ani manžel či otec vůbec nerozdýchal. Takto je dcera hned od narození tvrdě trénována pro neustálé boje v ženské hierarchii, a běda, když nenásleduje v něčem matčina příkladu nebo neposlechne příkazy v non-verbální komunikaci. Dostane co proto.
Matka dceru chválí jen když je naprosto poslušná, nebo když ji právě potřebuje mít na své straně. V každém případě se při tom jistí non-verbálním sdělením: „My jsme ženy, rozumíme si“. Toto tvrzení už poškodilo celé generace žen, a stejně mu příště zase podlehnou a zase se spolehnou na ženskou autoritu. A je to čím dál horší.
Dnes si ženy samostatně vydělávají i utrácejí, a zároveň pořád ještě dají na proklamovanou ženskou soudržnost. To je ideální příležitost prodat jim „ženské“ časopisy a manipulovat je masově a stokrát účinněji. Ta soudržnost je sice z větší části vylhaná a ženy časem pocítí nutnost si to přiznat, ale do té doby: ano, žena ženě nejlépe rozumí, a to znamená, že nikdo ženu nezmanipuluje, nezkontroluje, případně nezlikviduje tak dokonale jako jiná žena.
Většina žen si však dodnes myslí, že by jejich hierarchii a pospolitost žádná žena mužům neprodala. V tom se ženy velmi mýlí a měly by se probudit. Všechno, co ženy kdy měly, všechno bylo a je denně prodáváno mužům, takže už dva tisíce let celá ženská soudržnost slouží proti ženám, potažmo proti lidskosti. Jmenuje se to patriarchát.
Dalším krokem je zbavení samostatného myšlení, protože právě to dceru donutí spolehnout se na ženské autority, které – jak už víme – má patriarchát pod kontrolou. Využijete toho, že jim zůstaly emoce, protože ty se jim budou plést do uvažování. Pak nebude problém jim několikrát za sebou dokázat, že jejich uvažování je „chybné“. Toto je vhodné doprovodit vlídným napomenutím, ať se jen v klidu spolehne na to, co jí říkáte, když je tak blbá.
To vše lze umocnit řečmi o tom, jak ji litujete. Lítost je vražedná emoce nutící člověka plakat sám nad sebou (neplést se soucitem). Ona zareaguje na vlídný tón, přijme to celé jako hotovou věc, a svého uvažování se vzdá sama a dobrovolně. Možná ne napotřetí, ani napodesáté, ale naposté, třísté.. Máte na to celé její dětství čas. Jen pozor, nesmíte s ní v žádném případě cítit, soucit by jí dodal sílu a obrátilo by se to všechno proti vám.
Když by se jí na vašem přizpůsobování něco nezdálo a chtěla se vzepřít, pocítí v sobě strašlivou sílu svých emocí. Ta síla by vás okamžitě smetla, nebýt toho, že po cestě ven narazí na přesvědčení, že jako žena je přece ta slabá. To je rozpor, a než ho žena vyřeší, má čas se zapojit logická mysl a našeptat pochybnosti.
Hlavní zápas tak proběhne v ženě, a na vás pak vyrukuje pouze se zbytky, které většinou postrádají souvislosti a tedy smysl. Pak stačí podepřít ty pochybnosti, které už nadhodila její mysl, a vnutit pocit viny za to, co předvedla, žena si pak připadá jako „ta špatná“, a obrátí svou sílu proti sobě. Tím jste „vyhráli“.
Jakákoliv vzpoura se tak vždycky obrátí proti ženě samotné. Ona sice mnohdy i ví, co cítí, ví i že má pravdu, ale „neumí“ ji vyjádřit. Kdyby „uměla“, nebyl by tu patriarchát..
..pokud by nebyl nastolen islámský model. V islámu jsou ženy obecně méně než nic. Holou existenci vykupují tvrdou prací a rozením dětí. Od narození patří mužům, napřed otci, pak manželovi. Bití do krve a bezvědomí je zcela v pořádku, zabití bylo v pořádku ještě donedávna, tj. na mnoha místech ještě je.
Porodit syna je někde dodnes povinností každé manželky. Pokud to manželka neudělá, dočká se většinou zavržení, ale riskuje i smrt. Pokud se narodí víc dcer, je normální každou další zavraždit a nepřidělávat si nepříjemnosti od manžela. Jsou však také zřízení, kde se od ženy očekává dcera a problémy nastávají, když se narodí syn.
V obou případech platí jedno: žena, která manželovi neporodí to, co on očekává, musí počítat s legálními fyzickými útoky a také s návrhy na likvidaci potomka. Někde je zase běžné, když dojdou peníze, své dcery prodat.
Všechno to znamená, že žena je v islámu robot na práce všeho druhu včetně dělání dětí a uspokojování manžela. Já vím, takhle je žena brána skoro všude. V islámu je to oficiální.
Ženská obřízka je fyzické odebrání ženství. Je jí několik druhů. Někde je obřízkou propíchnutí poštěváčku tak, aby vytryskla krev, někde odříznou dívce žalud poštěváčku. Aby si pánové dovedli představit, o co jde: je to jako kdyby vám žalud propíchli nebo ho rovnou odřízli. Jinde jde obřízka ještě dále. Dívkám je odříznut celý klitoris, nebo také úplně celé vnější pohlaví. To celé se většinou děje při vědomí, a bez dezinfekce.
Jako chirurgické nářadí se v mnoha krajích používá rezavá žiletka, střep, nůž nebo i nůžky, mnohdy společné pro celou vesnici. Je jasné, že mnoho holčiček po provedení obřízky těžce stoná nebo umírá na nemoci, které vznikají v důsledku infekce, a na vykrvácení, obzvlášť v případě odříznutí celého pohlaví – dívku provázkem sešijí tak, že má pouze malinkou dírku na čůrání. O svatební noci musí muž přes toto sešití proniknout a dokázat tak svou mužnost.
S tím, že dívku zle potrhá se přitom zřejmě počítá. Vyjímkou je situace, kdy se muž bojí, že utrpí ostudu a pomůže si v pronikání nožem. Tím se neplánovaně zmírní utrpení i dívce. Porod probíhá tak, že dívku rozpářou, a po porodu zase sešijí. Záněty jsou to nejmenší, co lze čekat. A pořád je vedlejším produktem strašlivá bolest.
Pořád mluvím o dívkách, i když v tu chvíli už jsou to vdané ženy. V těchto zemích všeobecně panuje názor, že pokud dostalo děvče měsíčky, je připraveno se vdávat a rodit děti, takže takové pronikání přes sešité zbytky pohlaví se běžně děje dvanácti až patnáctiletým děvčatům, dnes a denně. Obřízka se ovšem dělá v nejútlejším dětství.
I ten „nejmenší“ zásah je má zanechat trvalé následky na psychice a sexuálním životě ženy a většinou také zanechává. Je to tak trochu do magie. Děsivým zážitkem se dívky dotkne „civilizace“ a přizpůsobí si ji k obrazu svému, přesněji řečeno porobí si ji a na stvrzení „domluvy“ je prolita její krev. A nevysvětlené trauma putuje do podvědomí.
Nakonec něco podobného by se dalo říct i u obřízky mužské. Mužská obřízka znamená odříznutí předkožky, a je většinou označována jako neškodná, ba prospěšná. Prý v otázce hygieny. Tak já nevím. Na jednu stranu patriarchát lidem ztíží, co může, a najednou taková úleva?
Věc ohledně hygieny je pravdivá. Otázkou zůstává, proč zasahovat do mužova těla, když stačí troška vody? Mužské a ženské tělo jsou vzory dokonalosti, pro kterou zatím nemáme ani slova. Proč upravovat boží dílo? Jedině proto, aby nesloužilo tak, jak má. To je ostatně shoda obou obřízek. Pro ženy: mužská obřízka by byla srovnatelná s ořezáním vašeho pohlaví tak, aby žalud poštěváčku zůstal nechráněný. Víte jak je to citlivé, že?
Žalud je nejcitlivější místo mužova těla. Výsledkem mužské obřízky je to, že ztratí značnou část své citlivosti. Muž nereaguje, jak by měl. Čím citlivější žalud je, tím silněji muž reaguje a tím extatičtější sexuální zážitky je schopen zažít a sdílet! Tím se ovšem velice zvyšuje pravděpodobnost, že si muž nevědomky připustí svoje pocity, a že se přes ně dostane až k citům, až do srdce. To je nebezpečné, protože takový muž už nikdy nebude dobrým patriarchou.
Jak to? Pokud se stane, co jsem naznačil, tak muž poznal, že kromě žádosti existuje ještě „úplně jiná“ láska, kterou provází nevyslovitelná rozkoš, rozumí své ženě, zná soucit a brzy se u něj začne projevovat empatie. Může si také uvědomit rozdíl mezi sebeláskou, která žárlivě hlídá všechny a všechno a láskou, která naplňuje a uklidňuje.
Už to je více, než zvládá leckterá žena, když připočteme neporušenou schopnost myšlení a samostatnost, dostaneme tvora, který má potenciál vytvořit harmonii mezi svými pocity a logikou. Takový tvor už je velmi blízko tomu, co si představuji pod pojmem člověk. Co je však z hlediska patriarchátu nejhorší..
..takový muž nebude cítit k ženě opovržení, ale úctu a vděčnost. A to je přesně to, čemu se tvůrci patriarchátu snažili všemožně zabránit. Úcta a vděčnost jsou hlavní předpoklady pro láskyplný vztah, a kdo takový vztah někdy zažil, není téměř ovladatelný, ať už je to muž nebo žena. A pokud je to muž, není to již patriarcha.
Sexuální život obřezané ženy je většinou neradostný. Klitoridální orgasmus je u ní neznámým pojmem, orgasmus vaginální se občas vyskytuje, ale zoufale málo.
Vaginální orgasmus je v patriarchátu vůbec nedostatkové zboží. Je celkem dost závislý na vystoupeném bodu G, a jak známo, tento nervový pletenec nevystoupí u žen, kterých si muži neváží a ke kterým není chován žádný skutečný cit. Totiž, úplně by stačilo, aby si žena vážila sama sebe, ale takových žen je žalostně málo.
Přitom pokud si žena váží sama sebe, všichni ostatní si jí budou vážit automaticky, patriarchát nepatriarchát.
Ženská obřízka je způsob, jak kontrolovat nejen ženy, ale i celé obyvatelstvo (ještě před sto lety byly „vzpurné ženy“ obřezávány i v Evropě). Proto ji přejal islám od afrických primitivních kmenů jako svou neoficiální součást, a odsoudil tak nejen miliardy žen ke strašlivému utrpení, ale celý islámský svět k přežívání bez jediné jiskřičky lásky.
Žena nastaví část těla, o které nic neví muži, který se fyzicky uvolní. To je vše. Je to tak den co den. Jednou do roka žena porodí dítě – je povinna rodit, dokud muž stříká.
Je to zrůdnost..
Ženská obřízka je velmi citlivé téma, a zvlášť v ženách probouzí chuť něco vyčítat mužům v domnění, že si to vymysleli muži, aby.. něco.. Tyto názory se objevují v diskuzích i odborných článcích, a jsou úplně mimo. Pisatelé většinou mlčky předpokládají, že 1. ženská obřízka je dílem patriarchátu, a 2. že mužům je v patriarchátu dobře..
Ženskou obřízku nejspíš nevymyslel muž a rozhodně není dílem patriarchátu, aspoň ne toho našeho (křesťanství, islám). I dnes jen velmi málo mužů tuší, co všechno klitoris pro ženu znamená, nevím, jestli tyhle vědomosti předpokládat v době, kdy tahle zrůdnost vznikala. Vyloučit se to nedá, ale.. daleko spíš to vypadá na pomstu nějaké pomstychtivé zhrzené dámy. A řekněte že ne.
Krom toho obřízku ve většině postižených států dělají ženy, muž nesmí poštěváček ani zahlédnout. Proto tam většina mužů vůbec neví, jak klitoris vypadá, a kdyby dívka obřezaná nebyla, nestalo by se nejspíš vůbec nic. Vlastně stalo. Vyskytl by se jeden pár, který ví, co je to sdílená rozkoš. A navíc ženskou obřízkou její vynálezkyně odsoudila nejen ženy ke strašlivému utrpení, ale i partnerství s nimi k přežívání, bez jediné jiskřičky pochopení, porozumění.
Proto ženskou obřízku přijal za svou islám, jako spolehlivý prostředek k zajištění poslušnosti obyvatelstva (ne jen žen!). Žena tam nastaví část těla, o které nic neví muži, který se fyzicky uvolní. Je to tak den co den. Jednou do roka žena porodí dítě – je povinna rodit, dokud muž stříká. Kdo chcete tvrdit, že to vymysleli muži, ukažte mi, jak z toho muži profitují, v čem by tohle mělo být pro muže dobré. Nesmysl, že? Jako celá válka pohlaví.
Právě tak existuje spekulace o tom, že mužskou obřízku zavedly ještě ženy v pozdním matriarchátu. Obřezaný muž není tak citlivý, déle vydrží, tedy z pohledu ženy je sexuálně „výkonnější“. Toto skutečně mohl být argument v dobách, kdy byli muži chováni jako býci pro chov a pro zábavu, v dobách kdy žena nepotřebovala, aby jí muž rozuměl a vážil si jí, stejně jako dnes, kdy většina žen v nějaké porozumění ani nedoufá. Také je to možné. Ale ne moc pravděpodobné..
Celé je to jen mechanismus.
Mechanismus, který systému dodává ovečky, které se nikdy nedokážou vzbouřit. Na rozdíl od katolické církve je tu méně zastrašování v samém základu byznysu, poslušnosti se tu dosahuje příšerným zásahem do těla ženy. Krom toho se jedná také o program kontroly porodnosti, pravděpodobně nejbrutálnější v lidské historii.
Rozsah obřízky je odhadován na 150 – 160 milionů žen. Každých 15 – 20 vteřin k nim přibývá další. Kam se hrabe Attila, Hitler či Stalin. Asi jen křesťanství způsobilo více utrpení, než islám.. tedy, ne islám, ale křesťanství je obdobím nejhlubšího morálního úpadku lidstva. Stávající otrokářský systém postupně dostal nové názvosloví, nové opodstatnění, a vychytanou hierarchii. Dokonalá funkčnost byla zajištěna
Zákaz onanie byl pokládán za tak důležitý, že ho implementovali do bible formou příběhu Onana. Tím pádem:
Tato opatření měla zajistit co největší nárůst počtu oveček v co nejkratší době, získání moci a ovládnutí co největšího území, to vše při vynaložení minimálních nákladů, ale s co největším ziskem. A co myslíte, podařilo se?
No prostě pokud si někdo myslí, že někomu kdy šlo o šíření nějakých slov, nebo snad pravdy, měl by se probudit. To, co předvedla katolická církev, je dokonalý marketing, který dokázal po dva tisíce let prodávat zboží, které vůbec neexistuje, a výrazně napomoct udržení otrokářského systému na Zemi.
Tento marketing, placená ochrana před fiktivním nebezpečím, dosud nebyl překonán. Hle, patriarchát..
Démonizace je jeden způsob, jak vzbudit velký zájem a nevyhnutelnou zvědavost. Démonizovaný předmět sice působí velmi odpudivě, dokud trvá strach, člověk se mnohdy bojí ten hrozný předmět i jen spatřit, ale jakmile strach pomine, zůstává už jen enormní zájem, který ovšem není přirozený, a jako takový nenese nic dobrého..
Démonizace sexu byla původně založena na démonizaci ženského pohlaví. Démonizace ženského klína sice zprvu způsobila ženskou porobu, nicméně po rozpuštění strachu dala ženám ještě větší moc nad muži, než měly kdy dříve, a snad jen pečlivě vštěpovaná víra ve vlastní bezmoc a slabost, posilovaná vyvyšováním mateřství s následným poklesem hodnoty ženství brání ženám vystoupit a zjednat si u mužů nápravu oficiální.
Stojí za povšimnutí, že tuto víru vštěpují ženám především jejich matky a udržují tak dcery a vnučky v mužském područí, i když je zároveň proti mužům neustále štvou.. a na výsledném rozporu bez milosti profitují.
To matky vytváří dnes a denně, v každém okamžiku válku pohlaví. Ne však zjevně, ale skrytě, prostřednictvím „svých“ potomků (hlavně potomkyň). Matka je z pohledu patriarchátu v pořádku, protože se nechala použít pro otcovství, ovšem zároveň ztratila ve společnosti své opodstatnění.. k ničemu už není. Takové matky znejistěly, a zoufale snažily být systému něco platné, a svým vlivem zpracovávaly své potomky do podoby dokonalých patriarchů.
Dnes je již velmi málo mužů, kteří ví, co patriarchát je, jak má vypadat a jak se ho dá dosáhnout, což nijak nevadí, protože to ví matky, přes jejichž slovo a výchovu nejede vlak. To matky dnes vytváří patriarchát.
Jejich vliv je tak velký proto, že už nemají co ztratit a u každé maličkosti jdou klidně až do krve, jen aby bylo po jejich (což dcery vidí a dělají automaticky totéž) – vlastně si tím, že prosadí své slovo dokazují svou existenci ve společnosti, která s nimi už nepočítá. Potíž je v tom, že porodily a „vychovaly“ otroky a tím jsou, patriarchát nepatriarchát, „v pořádku“, a z toho čerpají strašlivě nadutou přezíravost a zdání „jistoty“.
Tím vytváří dojem autority a vzájemně si ji potvrzují, takže všichni okolo pak získávají dojem, že stojí jako dítě před matkou, protože všechny nás vychovávaly matky a všichni na ten „mateřský“ podtón reagují. Když neděláte, co zrovna chtějí, neštítí se ničeho, předhodí vám cokoliv, jde jim jen o to vás co nejrychleji a co nejdůsledněji ubít. Kdo chce nereagovat, musí umět zpochybnit vlastní matku, což je ale díky tomu těžké a od jistého věku téměř nemožné.
Tímto svým vlivem matky celou dobu vytváří, podporují a ochraňují patriarchát. A proč? Protože na jejich „mateřské“ moci nad jejich potomky se nic nemění, naopak, ta moc se ještě zvětšuje a prohlubuje. Jestli nevěříte, ptejte se sami sebe, kde se v patriarchátu vzalo moudro, že děti patří matce, ať už s nimi dělá cokoliv?
Chápejte, ženské pohlaví, prohlášeno za ďábelské, budilo v lidech strach a odpor hraničící až s hysterií, potažmo v rukou šikovného kněze také s davovou psychózou. V lidech vznikal přetlak, který se ventiloval (a dodnes ventiluje) extrémní vulgarizací, ale nejen u samotného pohlaví. Vulgarizace se dotkla všeho ženského, nejvíc pochopitelně panenství a mateřství. Přesto dnes patří děti matkám.. čímž ovšem neříkám, že by děti měly patřit otcům..
..snažím se upozornit na skryté a mocné síly, které se na dnešním „patriarchátu“ den za dnem podepisují a činí jej stále méně lidským a tak nepřehledným, že mizí naděje na vyřešení. Dětem přeji, aby patřily samy sobě a žily si své.
Okolo panenství se dělá rozruch snad ve všech zemích na celém světě. Takhle, já nevím, proč ti „bohové“, co vymysleli člověka, dali ženskému pohlaví panenskou blánu. Můžu si domýšlet, že proto, aby se dovnitř nedostalo něco, co tam nepatří, přinejmenším dokud dívka neví co a jak atd. Určitě to ale nedělali proto, abychom z toho dělali ten příšerný, znesvěcující cirkus. Znesvěcující proto, že pokud je něco způsobilého stvořit život, není to špinavé, ale božské a tudíž posvátné. Kecy o ženském ďábelství, stejně jako o mužské nadřazenosti jsou homosexuální ubohost.
Nejrozšířenějším „rituálem“ je předvádění zakrváceného prostěradla po svatební noci. Jinde se uspořádá slavnost a všichni muži z kmene dívku znásilní, čímž je „zasvěcena“ a je ženou oficiálně. Na panenství svých poddaných si potrpěli i šlechtici a uzurpovali si právo první noci – znásilnění novomanželky před přihlížejícím novomanželem. Atd.
Těchto několik příkladů má společné jedno: dívky se nikdo na nic neptá, a s následky si musí také poradit sama.
Panenská blána je symbolem vlastnictví. Neporušené panenství je totiž jediná možnost mít jistotu otcovství, na které je patriarchát postaven. Ten, kdo dívku odblaní, je z pohledu patriarchátu její právoplatný vlastník, je to něco jako: „Otevřením obálky uzavíráte smlouvu..“. Jsou kraje, kde ještě i dnes muž má právo dívku vrátit, pokud o svatební noci zjistí, že už není panna. Celkově pak jde zas a znovu o dokazování toho, že žádná žena na celém světě nepatří sama sobě. Patří rodičům, a ti ji časem vydají. Na znamení změněné příslušnosti je dívce dokonce změněno jméno – ekvivalent veřejného vyhlášení změny vlastníka, protože je po vdavkách a patří jinam.
Většina matek se s tím však nedokáže smířit, a v souladu s matriarchálními nároky na dceru dělají všechno pro to, aby se jim dcera vrátila, nebo aspoň vracela, a jejím prostřednictvím pak ovládají pár a všechno, co ten pár kdy vytvoří, včetně dětí. Ze všeho chce po dceři procenta, a dokud je nedostane, nemá pár žádnou šanci na klid. Ano, tchyně..
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info