aneb ztracené ženství a válka pohlaví ve vládě otců
Systém zvaný patriarchát, ve kterém žijeme, se nám pomalinku rozkládá, a protože dnes už málokdo ví, co patriarchát vlastně znamená, z čeho a jak vzešel a jak nás ovlivnil, připravil jsem jakési shrnutí toho nejpodstatnějšího.
Psal jsem tentokrát se zvláštním zřetelem na ženy, protože ženy v patriarchátu sehrály roli vpravdě podivnou a jejich vzpamatování může být docela náročné. Na vzpamatování žen je přitom závislá celá společnost a její příští stav.
Patriarchát je anti-společenský systém, který denně vyprodukuje nepředstavitelné množství utrpení a zamořuje tak nejen svět fyzický, ale i sféru emocí a myšlenek. Je předznamenáno výchovou, že emoční problémy ovlivňují přímo ženy a teprve pak, zprostředkovaně muže. Právě naopak ovlivňují myšlenkové pochody napřed muže, a zprostředkovaně pak ženy.
Tím je dáno, že muži vidí své emocionální problémy v ženách, ženy své myšlenkové nedostatky v mužích, ale nikoho nenapadne zpochybnit systém a především právě výchovu, která dělá z lidí chlapečky a holčičky, i když se už mnohokrát ukázalo, že ženy by mohly myslet stejně dokonale jako muži a muži cítit stejně dokonale jako ženy.
Výsledkem této rovnice je brutální válka pohlaví, v níž se nedá žít. Avšak, vzhledem k tomu, že žijeme v příčinném vesmíru, mají zde veškeré projevy i celá ta válka své přesné příčiny. A těmi se tu budu zabývat.
Tento spis má za úkol dodat základní argumenty a odvahu – ženám k mluvení a mužům k naslouchání (ne k řešení!). Dnes je doba, kdy ženy mluvit začínají, a lidé se tak konečně dozvídají, co se v patriarchátu děje doopravdy. To díky těm, které promluvily se čas tzv. vlády mužů chýlí ke konci.
Doopravdy se totiž v patriarchátu dodnes dějí příšerná zvěrstva, a rozhořčení je to nejmenší, co lze očekávat. Kromě rozhořčení předpokládám i potřebu se o věcech dozvědět víc. Zvlášť až se muži „naučí“ mít svoje pocity, začnou se bránit a ženy se tak dozví, že se svou eventuální pomstychtivostí pláčou na špatném hrobě. A to se ženy dozví.
Ono totiž všechno, co se v patriarchátu děje ženám se v matriarchátu dělo mužům, a co se týká zvěrstev a krutosti vůči porobenému pohlaví, teprve islám to se svou ženskou obřízkou dotáhl na úroveň matriarchátu.
Ženy, vychovávané jako „ty slabé“ si většinou neuvědomují, jakou sílu mají ve skutečnosti a mohly by v rámci pomsty napáchat ještě horší věci než v matriarchátu. Nic takového přitom není potřeba. Je potřeba ukázat mužům jejich ubohost a vysvětlit jim, co se děje doopravdy. Říct jim konečně pravdu, bez výčitek a napadání. Ono to totiž bude úplně stačit.
Ženy by si měly uvědomit, že muži nemají jejich sílu a odolnost. Aby muži měli sílu a odolnost, musely by se s nimi o to ženy podělit, a to se zatím – až na pár vyjímek – nestalo.
Ženy v patriarchátu jsou po komplexní předělávce. Původně šlo o sepsání poměrně hodně poznatků o ženách, jak existují v naší společnosti, jak je to ničí a jak se jim to nelíbí, přičemž už tehdy jsem upozorňoval na faleš, která provází tzv. ženskou soudržnost, jíž si ženy navzájem podráží nohy snad ve všem konání.
Aniž bych to byl tušil, zachoval jsem se úplně stejně: potvrdil jsem to, co ženy obvykle říkají, dodal k tomu argumenty i některé vlastní poznatky, a už jsem neřekl, co ženy zamlčují a co si nechtějí přiznat. Nechal jsem je v tom.. i když z velké části jen proto, že jsem toho tenkrát o moc víc neviděl.
Nedávno mi to došlo, a teď to konečně napravuji. Už je tu řečeno, že se ženy na své porobě a utrpení podílí, že s patriarchy dokonce aktivně spolupracují, a jakými způsoby se to všechno děje. Tím se z tohoto webu stává možnost, skutečná šance pro ženy najít sebe, vymotat se ze šovinistických sítí a uvolnit si život natolik, že budou schopné žít svoje.
Samozřejmě, jedná se zhusta o věci velmi bolestné a strašně, strašně smutné. Nedařilo se mi kolikrát udržet věcný tón.. možná to ani nejde, v každém případě v tuto chvíli nemám na to snažit se to nějak učesat, a není na to už ani čas, pokud má web splnit svou úlohu. Zkuste to vzít tak, že jsem vám dal maximum, co jsem dokázal.
Sem patří ještě poděkování jedné mladinké, sotva dvacetileté dívce se vzácně čistým srdcem, která mě – vcelku mimoděk – nasměrovala na příslušnou literaturu a problematiku, a právě tak nevědomky, jakýmsi záhadným propojením našich vědomí (na základě jediného rozhovoru) mi k ní zpřístupnila své vlastní klíče, s lehkými, byť pochopitelnými obavami ze zneužití.
Klíče nebyly zneužity, naopak, skvěle doplnily mé vlastní a společně teď slouží lidem. Je mi teď pro to všechno vyjádřit vděčnost, obrovskou, nevýslovnou vděčnost za úžasný zážitek a důkaz, čeho je vědomí schopno, v naději, že se k ní třeba jen malinká část této vděčnosti dostane a uctí tak její pomoc a důvěru.
- dir -
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info