aneb ztracené ženství a válka pohlaví ve vládě otců
Ženy nemají svůj vlastní život, protože život znamená
Ženy dostávají nápady jako všichni ostatní tvorové ve vesmíru. První potíž je v tom vymyslet, co a jak – ženy nejsou vedené myslet samostatně, což znamená, že postup si nechají někým nadiktovat. To je první důvod, proč nežijí svůj život – nežijí své vlastní myšlenky.
Samotná realizace ženám jde velice dobře, avšak ne, když je přítomen muž. Když je přítomen muž, spouští se omezení mýtu Adama a Evy (dodnes!), a realizaci je nutno nechat na něm (nebo aspoň její hlavní část). Tohle omezení se netýká snad jen prací, které systém uznal jako „ženské“.
Zážitek, to je žena sama.. aspoň většinu když posloucháte, máte dojem, že žena sbírá jen a jenom zážitky – a posloucháte-li ženu jako muž, nechápete ani čárku, protože na vás je zážitek vytvořit, ale nikdy (nebo jen zcela vyjímečně) z něj nic nemít.
Žena umí vydolovat zážitek i z nalakování jednoho nehtu nebo z roztřepení jednoho vlasu. Tohle se dělá tak, že i sebemenší drobnosti pocitově přidáte na významu.. což klíčem je to „pocitově“, a znamená to dovednost mimo dosah normálně vychovaných mužů (a v poslední době i mimo důslednějších ženských patriarchů).
Navíc, abyste mohli mít zážitek, musíte něco vztáhnout vůči sobě – což muži nemají pojem „já“, nebo rozhodně ne ten opravdový, protože všechno vztahují vůči systému, který nahradil jejich nitro.
Zážitky jsou tak téměř výhradní záležitostí žen, bohužel aniž by z nich měly to podstatné.. uzavřít kruh a vytvořit zkušenost už zase nepřísluší ženě, ale výhradně – absolutně výlučně – ženské autoritě. To je problém.
Autorita ženě nadiktuje i postoj, jaký má žena zaujmout. Život se tak ženy dotkne jen v zážitcích, které vymyslí a většinou i zrealizuje někdo jiný – přičemž se žena pouze veze, a ještě než stihne z toho zážitku vůbec cokoliv mít, jde jej odevzdat matce, nebo přítelkyni, nebo tetě Sally.
Jediná vyjímka je, když se sejdou dvě „přítelkyně“, navzájem si podsunou, co společně zrealizují, seženou někde návod, jak na to, pak si to spolu zrealizují, pak si sdělí své pocity a vzájemně si je přelžou.. a to je ještě ta lepší varianta. Horší nechám do Neviditelného světa. Tento přístup je jinak základním principem lesbických partnerství.
Ze zážitku ženě zůstane jenom pocit, se kterým si neví rady, protože i význam toho pocitu – ženinu osobní pravdu – přebije svým diktátem ženská autorita.. ten diktát je ekvivalentem „mateřského naučení“. To má příšerný dopad. Ženy tak v životě čeká frustrace, frustrace, a frustrace.. a to ať prožijí cokoliv.
Frustrace však čeká i muže, kteří ty prožitky vytvářejí.. většina z nich nikdy nic nemá. Takhle: muž může mít zážitek, když ho s ním žena sdílí.. tímto způsobem se to muž může i naučit. Ženy bohužel naprostou většinu zážitků odcházejí sdílet se svou autoritou, a muži pak jen oznámí výsledek.
Zbývá poslední možnost, která však vyžaduje od mužů maximální vnímavost a uvolněnost vůči partnerčiným pocitům (když už nevnímá vlastní). Tím se totiž pro muže otevírá možnost účastnit se ženina zážitku. Možná tušíte, jak řídkým jevem tohle je. Ženy to samy nemají moc rády, protože jejich zážitky patří přece jejich mamince.
Jsou ale situace, kdy tohle ženy od mužů přímo vyžadují. Tak například když s někým poprvé sexují – tam ženy trvají na tom, že se jejich zážitku muž zúčastní, protože ten „jeho“ zážitek pak použijí na jeho spoutání.
Takový zážitek -neviditelné pouto – pak obvykle nazýváme horcruxem.
Proto ženy tak vehementně trvají na tom, že aby je muž dokázal uspokojit, musí sám vytušit, co žena chce, ačkoliv by stačilo mu to prostě říct.. klíčem je to vytušení, znamená to, že muž věnuje ženě poměrně hodně pozornosti, kam jde pozornost, tam jde energie, tu žena vysaje, zapojí do svého zážitku a to celé pak muži podsune jako „jeho“ zážitek, který on si přebírá jako její spokojenost s ním. A tím jej žena následně ovládá..
..a kdopak ji to naučil a proč?
..to je tajemství těch proslulých pěti nebo kolika minut po. Je v tom černá magie, magie je normálně vychovaným mužům cizí, protože k magii je potřeba aspoň základní emoční potenciál a vnímání pohybů energií, a to žádný normálně vychovaný muž nevnímá, ani jedno. Pokud tohle muž nevnímá, nelze se divit, že vůbec netuší, o co jde.
A většině mužů pak opravdu neustále vrtá hlavou, proč že to ženy prostě neřeknou? Vždyť to – z jejich pohledu – zabere sotva minutu, a máte chápajícího partnera a tím i zajištěné nejen orgasmy, ale i opravdu šťastné soužití na celý život. Jenže tohle skoro žádná žena neudělá, protože by nedodržela postup a naučení svých prachbáb..
..to už raději nikdy nepozná orgasmus.. nakonec, ještě by si neměla na co stěžovat. Znejistělí muži pak mají potřebu dělat ramena, dělají ze sebe boha, který uspokojil partnerku, i když přitom úplně stačí nepřekážet partnerce, aby se uspokojila sama v intimním kontaktu s vámi. To je nakonec i doslovný význam obratu milovat se (sebe) s někým.
Jenže společnost staví muže do nejnepříznivější role těch-jež-dokáží-vše, s tím, že stoprocentní výkon je otázkou cti, a tím zabíjí veškerou radost a přirozenost v téměř jakémkoliv lidském konání, ne tak ještě v sexu, který byl terčem zošklivovacích kampaní už dávno před naším letopočtem.
Co se mužů týká, je snad už jasné, že toto není lék na šovinimus, ale naopak je to prostředek, který ten šovinismus vyhrocuje až k tak absurdním praktikám, jako je zvětšování penisu na „lepší“ uspokojení partnerky, a požírání viagry, která ten nepřirozeně zvětšený penis „nějak“ napruží.
Mluví se přitom o uspokojování partnerky, i když, pořád jde jen o sexuální služby, jež prokazuje žena muži, a to ještě kolikrát jen tehdy, když má jak je zpoplatnit. Bylo by velmi vhodné, aby si muži, a ještě mnohem více ženy.. aby si prostě všichni přestali nalhávat něco o uspokojování, protože jediní, kdo tímto vůbec mohou být uspokojeni, jsou majitelé viagrových a zvětšovacích a push-up byznysů a pornoprůmyslu atd. Bohužel je těch důvodů ještě víc.
Jednak se ženy s muži neustále perou o to, kdo bude mít ve vztahu navrch, takže ženy přivítají cokoliv, co jim umožní diktovat své, tedy vládnout. Mužova nejistota je toho základním kamenem, proto se také muži tváří neustále jako že mají vše pod kontrolou.. snaží se nedat ženě žádnou záminku ke zteči. Ne že by to nějak pomohlo..
V příkladu se znejistělým mužem.. no, většina žen ani nepřizná, zda ten orgasmus měla nebo ne – když to nevycítil, tak co, že? A tady začíná být zřejmé, o co jde ve skutečnosti.. když si muž není jistý, neustále obrací svou pozornost k ženě, ke které tak proudí několikanásobek jeho energie.. stejně jako dříve k matce. Tohle ženy také neuvážily: kdykoliv, v čemkoliv se mužům žena změní v matku, vztah okamžitě začíná umírat a mění se v peklo. A pročpak asi..?
Takže muž musí vytušit co žena chce i proto, že by žena neměly jak ho zatáhnout do hry, která ho spoutá a položí jí ho k nohám. Je to jako když pavouk oplodní pavoučici, a ta ho hned potom přizabije – napustí ho jedem, kterým pavouka paralyzuje, zamotá ho, a pak ho pomalu vysává, tak jak ho její jed (totiž trávicí enzym) postupně rozkládá.
Tohle přesně dělají i ženy.. je to jejich způsob, jak zajistit, že se o ni muž po dobu těhotenství bude starat.. ovšem dělají to vždycky, dokonce i při použití dvojité antikoncepce (jeho i její).. ptáte-li se proč, je to jasné: dělaly to totiž jejich báby a prachbáby. Ženy ignorují, že ty prachbáby žádnou antikoncepci neznaly.. a navíc věřily, pevně věřily, že když se s někým vyspí, bude z toho automaticky dítě.. což i když víra dělá zázraky, zase až tak jednoduché to také není.
Tím vás jen matky straší, aby nad vámi a vaším intimním životem získaly kontrolu.. tu kontrolu, kterou se tímtéž strašením pokusili získat kdysi kněží, a o jejíž výsledky se matky s kněžími podělily, čímž ty lži bohužel potvrdily.
Všeobecně by se dalo říct, že tímto přístupem si právě ženy chystají většinu těch „zklamání“, protože muž se nikdy nebrání svazku dvou lidí – on ženu chce a potřebuje, mnohem více než žena muže.. muž se brání jenom spoutání, které ke všemu pochází z cizího vnuceného zážitku. Proto muži nakonec utíkají i od žen, o které jinak velice stojí.
Před touto černomagickou praktikou muž neutíká jen v případě, že se se ženou domluvili na dítěti, a je tím pádem stejně rozhodnut závazek přijmout.
Tohle se naštěstí o něco zlepšilo.. s tím, jak byly ženy zapojeny do pracovního procesu, nemají už matky možnost kontrolovat dcery tak důsledně.. musí se spolehnout na to, že jim jejich dcery hlídá teta Sally.. ovšem teta Sally je najatá záležitost patriarchátu a patriarchát rozhodně odmítá dát lidem opravdovou svobodu a štěstí.. a ženám už vůbec ne.
Dostanete fikci.. rodičovskou lež: teta Sally dá za pravdu většině naučení vašich prachbáb, jenom to doprovodí moderními důvody. To vám musí stačit.
Teta Sally je o něco benevolentnější, než byli kněží a jejich nařízení o tom, že cítit radost při sexu je hřích, za který se dostanete do pekla. Teta Sally vám dovolí orgasmus, zamotá vám však něco jiného.. ke skutečné svobodě se prostě dostat nesmíte, a také se k ní jen tak nedostanete.
Vždyť už to, že oslovíte ženskou autoritu znamená, že nesete energii ze vztahu pryč!
To, co zažijete s vaším partnerem, říkáte ženské autoritě (matka, přítelkyně atd.). Sdílíte s ní svůj zážitek.
Jenže sdílení je podstata partnerství. Pokud zažijete něco s partnerem a odnesete to pryč a sdílíte to s někým jiným, znamená to buď, že vaše partnerství je fikce, nebo jste právě změnili partnera. Vaším opravdovým partnerem je pak vaše ženská autorita, nikoli váš „přítel“, a to, co by obohatilo váš vztah umře v jejích spárech, vlastně ji nakrmí a tím živí i ženskou „společnost“. A je to ještě mnohem horší, protože většinou sdílíte i zážitky partnera, dětí, atd.
Princip je v tom, že vy přinutíte partnera, aby s vámi něco prožil, a vy ten prožitek vezmete a odnesete ho ženské autoritě k posouzení a k přezkoumání. Tím vezmete kus partnerova nitra, a dáte ho mimo jeho dosah. Přitom se přímo počítá s tím, že mu to bude vadit a bude se snažit získat ho zpátky. Tím bude odkázaný na vás, proto za vámi půjde.
To je to, čemu vy řeknete: „on mě chce“. Ženská autorita pokývá hlavou, a potvrdí vám to.. a řekne vám i to, že se ho jen tak nezbavíte, a ještě vás upozorní, že vám partner pravděpodobně nebude rozumět.
Ale.. jak to ta autorita může vědět? No, připravte si kyblíčky, budeme zvracet.
Ženská autorita to ví, protože vám ten zážitek právě sežrala. Proto jej partnerovi nevrátíte, i kdybyste ho tisíckrát vrátit chtěly, protože vrátit už mu nemáte co. Vy (ženy) jste poslušně přinesly zážitek autoritě, jak se sluší a patří, a ona vám z něho vysála všechnu energii a nahradila ji nějakým slizkým blivajzem, kterému se říká mateřské naučení.
(Takhle vlastně funguje i ženské vymazávání myšlenek: upoutat na sebe pozornost, a pak všechnu tu energii vyžrat. Přijdete k ženě, a když si nedáte pozor, během vteřiny jste naprostá nicka.. bez myšlenky a bez energie. Energii vám žena nechá jen pokud od vás něco potřebuje, a jen tolik, abyste to s odřenýma ušima vůbec nějak zvládli.)
Vy si připadáte úžasně, lehounce, libujete si, jak se vám ulevilo a jak vám ta autorita rozumí a jak vám to všechno hezky vysvětlila, a jdete to sdělit partnerovi. Přednesete partnerovi ten blivajz, který vám autorita podstrčila na to místo, kde byl předtím zážitek, který byl i jeho zážitkem.
Na rozdíl od vás ale partner rozumí slovům, která říkáte. Nenechá se ani opít mateřským tónem, na který je navíc alergický, protože mu už zase něco bere, něco, na co má nárok. A partner chce po vás náhradu, žene vás ke zodpovědnosti. Jenže vy, jelikož jste naočkovány, dáte za pravdu vaší autoritě, že ON vám opravdu nerozumí, a že vám nezbývá, než vyhledat takzvané ženské porozumění.
Řeknete: „tomu ty nemůžeš rozumět“.
Chápete ten podraz? Moc ne, že? Jen hluboko v podvědomí ženy cítí, že muž má pravdu, a v určitých případech, kdy i jim samotným začne být líto ztracených zážitků, mají tendenci zahodit systém autorit a začít si svůj život ovládat samy. Málokdy však taková tendence dorazí až do vědomí, protože k tomu je třeba překonat, nebo aspoň obejít tabu mateřství, a zpochybnit vlastně vše, co je matky naučily. To bohužel většinou znamená skoro celé nitro.
Bez cizí pomoci si takovou šanci vypracuje cca jedna z milionu. Ovšem, kolik z nich to dotáhne do konce, to je otázka jiná. Jednu jedinou partnerku se mi podařilo přesvědčit, aby nenosila zážitky pryč a sdílela je radši se mnou. Jedno jediné partnerství mi proto fungovalo, a oba jsme na něm neskutečné vyrostli.
Ona se ode mě naučila samostatnému myšlení, schopnosti jen tak být, naučila se hledat a hlavně nacházet pravé příčiny problémů atd., já od ní moře dalších věcí, jako vztáhnout aspoň něco vůči sobě, obhájit si své cítění vůči jejímu „patentu na pocity“ atd. Problémů se samozřejmě vynořily hromady, ale jak do nich a do jejich řešení nekecala žádná třetí strana, neutíkala nám ze vztahu energie a bylo dost síly na vyřešení čehokoliv.
Když jsem u těch třetích stran.. spousta žen mlčky předpokládá, že muži nosí svůj život chlapům do hospody stejně jako ony do kavárny přítelkyním. Nic není dále od pravdy. Většina mužů tam nosit nemá co, když je ženy o všechno systematicky připravují, a mimoto na sebe v hospodě dělají ramena a předstírají, že mají všechno pod kontrolou.
Že něco není úplně v pořádku muž naznačí, když sám už vůbec neví, co si počít, a pravdu řekne muž jen v případě, že ho žena zlomí. To je ovšem čím dál častější. Jen těm opravdu nejlepším kamarádům muž ze svého osobního života občas něco naznačí, jinak neustále předstírá, že nic osobního v něm není. Chápejte, on je tvrďák.
Jediný důvod, proč jsou muži raději v hospodě než doma je ten, že v hospodě je nikdo nepřipravuje o zážitky.. nikdo po nich nechce vyprávět, co bylo v práci jen proto, že za celý den nic nezažil a potřebuje z někoho nějaký ten zážitek vysát, ani proto, že jde zítra k mamince tak aby bylo co jí říct.. jak se jí zavděčit..
..v hospodě na muže prostě nikdo nepoužívá černou magii.. až na jeden typ servírek, které na ně ovšem nemají žádný nárok a není tak těžké je odbýt. Nenoste zážitky do pryč, nepoužívejte je ke svázání partnera, naopak sdílejte je s partnerem a uvidíte, že ho nějaká hospoda nikdy nenapadne.. a když už, tak jedině s vámi.
Ženy tedy mají ve zvyku všechno detailně probírat se svými přítelkyněmi. Přítelkyně je sice žena, ale dočasně odzbrojená a svázaná – většinou hned několika typy důvěrnosti a „tajemství“. Bývá také dost dobře pojištěná proti zradě. No, většina žen neponechává náhodě nikdy nic. Všechno, co ženy používají, jsou zaručené, generacemi zoufalých žen prověřené recepty na super šťastný život. A ptáte-li se, tak ne, nedošlo jim to.
Jinými slovy, nejen muži, i ženy potřebují neustále matku, nebo si to aspoň myslí. Zatímco však potřeba matky vede muže do vztahu, tatáž potřeba vede ženu ze vztahu pryč, a to i se všemi společnými zážitky. Proto většina mužů nemůže tchyni ani přítelkyně ani cítit, dokud nerezignovali na vás a nezačali „chtít“ tu přítelkyni.
Detailní probírání věcí je totiž opravdu podstata partnerství. Říká se tomu sdílet svůj život.
Ženy jsou ale vychovávány nevěřit mužům a se vším utíkat za maminkou. Když maminka není dostupná, je potřeba najít nějakou přítelkyni a probírat věci s ní. Muž by tomu přece nerozuměl. Takový vztah ale nemá s partnerstvím nic společného, muž je stavěn před to, co vymyslí žena se svou skutečnou partnerkou, a tomu se rozumět skutečně nedá.
Dalším vražedným efektem je tedy kontrola páru. Každá matka, i ta náhradní má naprostou kontrolu nad tím, co se s její dcerou děje. Od dcery ví, co už bylo, co se zhruba chystá, no a zbytek vycítí. Dcera tímtéž spojením vnímá matku a její reakce na všechno, co dělá. A co myslíte, ovlivní ji to? A co myslíte, přeje osamělá matka své dceři například sex?
Pokud vaši ženu často bolí hlava a nemá chuť na sex, z devadesáti procent je to tím, že matka spekuluje nad tím, co se asi děje. Nejhorší na tom je, že matek nebo přítelkyň se může vyskytnout víc. Může se přidat i vaše matka, a to záleží na tom, jestli bude vaše matka souhlasit s tím, co na vás vaše žena používá, a čeho se druhá tchyně zmocní.
Pokud nad vaším vztahem spekuluje více „přítelkyň“, bývá lepší to rovnou zabalit. Dobré může být zabalit vztah naoko neboli dát si od sebe pohov, a počkat si na reakce. Většinou už během týdne je jasné, které chtěly pro sebe muže a které ženu. Pak záleží na tom, jestli se žena srovná se způsobem, jakým ji ta která přítelkyně proti muži poštvala.
Cesta k dceři vede přes matku. Otec dceru vydává, matka prodává. Pokud matka nedostane zaplaceno, nemá vztah moc nadějí na přežití a téměř žádnou na klid. Cenu určuje matka, a muž ji musí uhodnout. Pokud se trefí, má na několik měsíců až let vyhráno. Pokud ne, musí počítat s problémy, a to i od ženy, která matku hned ve všem napodobuje.
Největší klid mají páry, kde muž pravidelně šuká tchyni. Tchyně je najednou milá, žena je najednou milá. Tchyně je velkorysá, žena je velkorysá. Tchyně sexuje, žena automaticky také, i když o maminčině poplatku zpravidla neví. To je to propojení matka-dcera. Tchynina smrt nic neřeší. Žena si najde náhradu, a cesta k ženě vede přes přítelkyni.
Přítelkyním jsou ženy zvyklé detailně popisovat i ty nejintimnější okamžiky svého života. Jsou k tomu vedeny matkou, ženskými autoritami a i ostatními ženami, které si tak naplňují život. Téměř každá žena (donedávna úplně každá) tak odevzdává svůj život matce. Téměř žádná žena v tomto období patriarchátu také nežila svůj život.
Post přítelkyně je pak velmi nevděčný. Když je žena spokojená se svým partnerem a popisuje, co k tomu vedlo, přítelkyně začíná okamžitě závidět. Toto stačí několikrát zopakovat, a máte jistotu, že se ho při nejbližší příležitosti pokusí dostat. Ženy jsou však spokojené, jen když jim někdo závidí, protože to znamená, že jsou dobré.
Tohle má i světlou stránku, vzniká tím příležitost pro muže – a dokonce i když si muž myslí, že chce přítelkyni, ve skutečnosti stejně jen podniká pokus získat kontrolu nad tím, co ty dvě s jeho vztahem zamýšlejí.
A je to tak špatné, že ideální řešení je nechat je spolu vyspat, protože přítelkyně přestane závidět, a navíc přestane vztah rozvrtávat – zcela přirozeně začne držet palce mužovi. Koneckonců, dostala zaplaceno. Cenu tady určuje přítelkyně.. až na to, že to zase partnerka málokdy rozdýchá, pro ni je to zrada.. její přítelkyně dala někomu přednost.
Jsou to ženy, kdo bere sex jako platidlo, přesněji řečeno jako úkon s přiřazenou hodnotou, kterou je nutno nahradit. Všechno ostatní je jen otázkou ceny. Cena se násobí, když má žena pocit, že je kupována. To je součást celé té frašky, která má za úkol ženu zabezpečit.. a hlavně její matku.
Jsou však případy, kdy sexem neplatí žena, ale muž, a dva z nich spadají do tohoto povídání. Za ženu muž totiž platí. Když opravdu dobře zaplatí matce, může si s dcerou dělat co chce. Když dobře zaplatí přítelkyni, tak mu s jeho ženou ještě pomůže. Takže jsou to ženy, kdo doopravdy prodává ženy. Je to daň za slepou důvěru ve svou matku a v ženské autority vůbec, a ukazuje to na tak trochu na ženu, která kdysi dávno prodala mužům celé ženské pokolení.
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info