aneb ztracené ženství a válka pohlaví ve vládě otců
Nedávno mě vyhledávadlo přivedlo na dvoudílný článek, který takovým nezaměnitelně „českým“ způsobem napadá příběh Báry Koudelkové popsaný v knize Útěk z afrického pekla.. i když autorka onoho pamfletu svému počinu neříká napadání, ale „upozornění na bílá místa“. Je to dost typické? Zdá se vám to dostatečně české?
Ještě zbývá několik věcí, kterých si na českých ženách vážím, ale rozhodně k nim nepatří jejich obecný vztah k jiným ženám, zvlášť když taková česká žena pojme podezření, že by nějakou jinou ženu mohli „lidé“ považovat za zajímavější nebo dokonce za důležitější, než je ona sama. Rychle upozornit na „bílá místa“.
Bářin příběh jsem četl po příbězích Khady (Zmrzačená), Souad (Upálená zaživa) a Jacky Trevane (Fatwa), souběžně s příběhem Miriam Ali (Bez milosti) a souborem příběhů (Neviditelné ženy), které sesbírala Jacky Trevane na své stránce (již definitivně zmizelé), a popravdě mě vůbec nenapadlo, že by na Bářině příběhu bylo něco v nepořádku.
Pokud vím, nějaká ta bílá místa jsou ve všech těch příbězích. Z toho jsem vyrozuměl, že účelem těch příběhů zřejmě není podrobný popis života nějaké osoby, ale upozornění, varování: pozor, děje se to a to, u mě to začalo takhle, a pokud se stane tohle a tohle, může to skončit dost nepříjemně, u mě konkrétně tak a tak.
Tohle Bářin příběh splňuje. A tak je mi vcelku jedno, že v jejím příběhu jsou nějaká bílá místa.. v jejím psychickém vývoji žádné bílé místo není. Příčina, následek, příčina, následek.. všechno sedí, všechno je na svém místě. Právě tak nic ani nepřebývá.
Na druhou stranu chápu, že některým dámám, jejichž věhlas, „také“ vybudovaný na multikulturním vztahu je tím či oním příběhem zastíněn, poskytuje nedostatek důkazů a neprůkazná logika rozhodování regulérní záminku ke zteči. Pro mě je tomu přesně naopak. Pro mě je tohle důvod se zamyslet, proč má někdo potřebu něco utajovat nebo upravovat.. kdo na něj tlačí tak, že se bojí vyrukovat s pravdou.
Víte, mně by nakonec nevadilo ani to, kdyby některé příčiny byly aromatizovány, přibarveny, či zcela vylhány. Tak tomu je nakonec u všech pověstí.. a z pověstí vzniká národní hrdost, tvář a charakter národa.
A právě v tomto období se – jak víme – utváří nová hrdost a tvář žen.
A jaká tvář to bude? Utopí se ženy ve vylhané ženské soudržnosti a podlehnou patriarchálním „pravdám“, nebo tu soudržnost naplní pravdou svou, osobní, a vykřičí ji do světa, patriarchům (a zřejmě i ostatním ženám) do toho kyselého ksichtu, jak to udělala Bára?
Jaký bude nový model, jaká bude žena budoucnosti? Bude to ženský patriarcha, jak ukazují trendy, nebo žena svá, konečně svobodná, která dokáže ke svobodě dovést i muže?
Pro mě Bářina kniha velmi přesně dokumentuje důsledky dívčí výchovy, která v Čechách ještě pořád převládá, z níž vycházejí dívky naivní, zcela neschopné samostatného jednání, tudíž zcela odkázané na rady (a kolikrát vyloženě i na otěže) svých matek, autorit, tety Sally a nejrůznějších přítelkyní.
Jsou vychovány posloužit muži, ve všem mu vyjít vstříc, tedy aspoň navenek, své „nepodřídit se za žádnou cenu“ si praktikovat potichu („Ach já ubohá žena!“) nebo nahlas („Proč musí být vždycky po tvém?“), v každé nestandartní situaci konzultovat matku nebo nějakou ženskou autoritu, co dělat, a vůbec všechno nosit domů mamince.
Úzký svazek s mužem je proto pro takovou naočkovanou ženu nutným zlem, které může být příjemné a taky nemusí (viz matčino očkování). Není tam žádná jistota (viz matčino očkování). Protože ve svazku s mužem není žádná jistota, je to pro ženy jen hra – mužova hra, na kterou ženy přistupují (viz matčino očkování).
Ženy tedy do vztahu nejdou, ony na něj přistupují. Když si muž myslí, že oba dělají vztah, velmi se mýlí, protože když žena přistoupí na nějaký vztah, znamená to, že vás nějaká její autorita schválila, nebo aspoň nezatratila. A to znamená, že si s vámi bude vědět rady.. a že nehrozíte její vliv na vaši vyvolenou.
Podle toho, co zpívá Sting (Secret Marriage never can be broken – tajné manželství nelze narušit), by to opravdu mohlo vypadat, že jediná šance na podnětný a přínosný vztah je udělat vztah skrytý (tajný).
Jak na to Sting přišel?
Jakmile máte oficiální vztah, vaši „kamarádi“, a „přátelé“ na vás vznášejí různé otázky a vyžadují odpověď. Ovšem to co odpovíte se vám pokusí rozmetat, aby si udrželi vliv, který na vás předtím měli. Tím samozřejmě rozmetají kus vašeho vztahu. Pokud vás totiž někdo donutí odpovědět, to co řeknete se ihned začne dít.
Odmítnout některé otázky je pokládáno za nezdvořilé, takže systémem povinných otázek se kontrolují páry mezi sebou. Kořeny tohoto počínání jsou ovšem právě v dívčí výchově, kdy matky nutí své dcery se jim svěřovat – vlastně zpovídat, a pak jim udílí rozhřešení, což znamená absolutní kontrolu dcery a celého jejího života..
..odkud to patriarchální kněží tenhle vynález odkoukali, co myslíte?
Dnes už málokdo je takový blázen, aby na „společenské otázky“ odpovídal pravdu, bohužel, až na ženy s jejich vazbou na protokoly všeho druhu, z čehož systém zpovědí a rozhřešení a následná kontrola (kontrola = ovládání) ostatních je sice základním kamenem, ale dohromady nejmenším zlem.. to co z toho vyrůstá je mnohem horší.
Ženy jsou vychovávány nemyslet samostatně, s tím, že všechno vyslepičí mamince a obdrží zmíněná naučení a návody, což znamená sdílet zážitek a nechat si ho přelhat někým zkušeným a důvěryhodným. Proto jsou odkázány na protokoly a jsou jejich prostřednictvím zcela ovladatelné, přesněji řečeno, jejich prostřednictvím jsou teprve dostupné.
Musíte zvolit a spustit příslušný protokol, abyste se mohli se ženou bavit, jiný protokol, abyste se s ní mohli vyspat, úplně jiný, abyste se s ní mohli kamarádit či přátelit.. ale když to uděláte, žena nedokáže nereagovat, protože má zafixováno, že po tom a po tom musí přijít to a to.. přece ji to tak maminka naučila..
..ženy se brání být označovány za domácí zvířata nebo za kuchyňské spotřebiče, ale právě fakt, že mimo protokoly vůbec nejsou přístupné jakékoliv výměně svědčí o tom, že z nich výchova opravdu dělá naprogramované roboty reagující jen na určité, přesně dané podněty. Takže je to systém potrefené husy..
A teď, nejenže se skoro žádná žena nedokáže sama přeprogramovat.. není snad na světě ani žena, které by mohl pomoct nějaký muž. Větší část těch protokolů – a to ta podstatná – totiž nebyla nikdy vyřčena, a už vůbec ne před jakýmkoliv mužem, z čehož jedinou mně známou vyjímku činí vyjádření Plejáďanů v našem Neviditelném světě.
Ono, leckterá žena si pomoct nechá, kolikrát docela i ráda, ale pak se objeví její ženská autorita, a všechno je zase v háji, a je to právě tím, že první přístup k takové ženě nutně musel proběhnout právě pomocí vnuceného protokolu, který ženě dodala matka a který právě zahrnuje spoustu neviditelných položek, kterými matka dceru kontroluje.
A protokoly dnes máme ve všem, všude, kam se podíváme jsou osoby, možnosti, materiální statky i pouhé naděje, mezi něž patří i nejzákladnější životní potřeby (zdraví, střecha nad hlavou atd.), a to vše je dostupné jen prostřednictvím nějakého protokolu, na který teprve smí příslušný úřad příslušně zareagovat.
Má smysl se zmiňovat o tom, že každý ten protokol je někým kontrolován, a je vytvořen tak, aby dal vládcům možnost kontrolovat obyvatelstvo..? A má smysl připomínat, že vazbu na protokoly zařizují v lidech (a především v ženách) matky s tou svou mateřskou výchovou? A že to tak je už od matriarchátu a patriarchát to prostě jen využil?
V Růstu člověka jsem naťukl problém módy, značek (horcruxů) a slepého následování autorit. Řekl jsem, že dívky i ženy jsou vedené řídit se podle té nejdůležitější ženy, kterou zrovna mají na očích, to jest především podle matky, a že když postavíte nějakou ženu na pódium, ostatní nemají nejmenší šanci se podle ní neřídit. Naopak.
V každé ženě se naopak objeví ještě touha tu na tom pódiu nahradit, stejně jako každá chce co nejdříve nahradit matku. A to je zase důsledek příšerných bolestí, které dívky podstupují, když je jim vnucován matčin příklad. Klíčem je tu důležitost, tedy, touha být „ta důležitá“, ta, podle níž se všechno řídí.
To je protokol, který bychom mohli nazvat „následovat oficiální vzor“, a tento protokol funguje až do té míry, že ženy řídí svůj život vyloženě podle nevědomých impulsů svého nitra, přičemž to nitro je napojeno na ženskou autoritu a její život a nutí ženu žít podle toho, co se k ní tím neviditelným spojením dostane.. tím pádem jsou ovlivnitelné, a naprosto bezbranné na podprahové úrovni: cítí to, co autorita, myslí to, co autorita, říkají i dělají to, co ona..
..chápete už, proč mluvím o horcruxech?
..když například taková Lavigne prožije milostnou aférku, nějakých pět set tisíc dalších dívek udělá bez okolků totéž; vadí jim přitom jen to, že o nich nepíše bulvár a ony nejsou tak důležité jako Avril. No ještě že jsou blogy, a mohou si to o sobě napsat aspoň samy.. ale co to je?! No, jejich život to není určitě, ale následují autoritu, takže je to určitě v pořádku. Je to dokonce natolik v pořádku, že si to o sobě napíšou na blog.
Jenom tak mimochodem, co na to pánové, když se Avril s tím dotyčným rozejde, a jejich nově nabytá partnerka nečekaně, bez důvodu a vysvětlení udělá totéž? Ale prosím vás, co je to za otázku.. copak si pánové někdy něčeho všimli? Těm se to řekne jako hotová věc, a co zmůžou? Vidíte už tu strašnou zneužitelnost?
A i když tohle v dcerách zařizují matky, aby je mohly ovládat až do smrti, je to zhouba celého patriarchátu. Ženy bezbranné a ovlivnitelné, zároveň však s neuvěřitelným vlivem na muže, s nimiž nemají žádný soucit, protože jim matky vštěpují, že za všechno mohou muži (aby dcery nepřišly na to, že jim to všechno dělají matky)..
..patriarchové samozřejmě dávno odkoukali, co a jak přesně řídí ženy. A co si myslíte, jak na to asi zareagovali? No, zaplatili a stále ještě platí několika ženám horentní sumy, aby dělaly, co se jim řekne, s tím že je ostatní ženy budou kopírovat – v naději, že se jednou stanou taky tak důležitými. A budou platit i nadále, protože jim to dokonale funguje.
Nic proti ženám nezabírá tak dokonale jako podvržený „ženský“ protokol.
Jinak, když říkám, že tato výchova u nás pořád ještě převládá, myslím tím, že tento model má sice implantován naprostá většina dívek, nicméně už zdaleka ne všechny jej mají na prvém místě, jako tomu bylo ještě nedávno. To je z mého pohledu veliký krok dál, i když si nejsem jistý, zda to „dál“ znamená zároveň i „kupředu“.
Ženy pořád sledují nějaké modely, a mně by přišlo mnohem lepší, kdyby se raději naučily rozhodovat a myslet samy za sebe a ne podle toho, co udělá druhá. Respektive, není důvod nedělat společná rozhodnutí, ale, jak je vidět, je hodně důvodů nedělat slepě všechno, co dělá ta druhá, ke všemu na bázi kopírování cizích pocitů či celého nitra.
Pocity jsou jen jedna část života, a to ta nejméně jistá – vždycky ukazují jenom pravdu.. okamžitou, momentální pravdu o tom, co se děje. Pokud ženy přejmou cizí pocity za vlastní, jakože toto jim matky ve výchově přímo nakazují, jak asi mohou žít svůj život, když pravda o tom, co prožívají, jde od někoho jiného?
Možná i proto ženy hledají tu jistotu, když mají zapovězené samostatné myšlení a povolené jen emoce, které ve většině případů odezní hned potom, co si jich člověk vůbec všimne, a když jsou svým celým životem vázané výlučně na příklad autority, která je ale také vázána na nějakou autoritu a každá ta autorita je každou vteřinu trochu jiná..?
Je jasné, že hlavním modelem je dívkám jejich matka a přítelkyně, kterou si ženy vybírají podle toho, jak by se líbila její matce, takže jakási stabilita v tom zdánlivě je.. stabilita mnohatisíciletých matriarchálních přežitků.. teta Sally a všechny ty modelky, zpěvačky a herečky jsou až pak.
Jenže, jak přicházejí nové a nové generace, čím dál víc je vidět, že matky, co možná zapojené do „pracovního procesu“ s tou svou šílenou, totálně destrukční výchovou na své dcery nemají tolik času, rozhodně ne tolik, kolik času na ně má televize. A už je poznat, jak televize vychovává: vzniká model ženy, která je sice mnohem silnější než v předešlém pojetí, bohužel opět ne sama o sobě, ale jen díky spojení s nejnovějšími výrobky pro domácnost, na které si v té společnosti musí („smí“) vydělat. Lákavá představa, že?
To znamená, že v ženách se vytváří rozpor.. který model teď vlastně následovat? (Patriarchát prohlubuje původní matriarchální zneužití a zakládá v problému byznys.) Někdo velmi chytrý si uvědomil, že ženy jsou mnohem podnikavější než muži, a že potřebují pro sebepotvrzení mnohem více vnějších změn (a předmětů!).
To dohromady znamená, že ženy mnohem víc utratí – zvlášť pokud jim nějaká najatá hezká holka v reklamě vysvětlí, že např. s tímto novým typem malovacího válečku nebudou s malováním závislé na svých mužích, ale vlastně jen na svém příjmu. Totéž se ovšem týká kuchyňských potřeb, zahradnictví, oblečení, bot, sportu, léků, hubnutí..
..lákavost výrobků z reklamy pohání spoustu žen k vyšším a vyšším výkonům v práci, aby si neskutečnými výkony vydělaly téměř tolik, co si vydělají normálně pracující muži, to vše proto aby pak získané peníze nechaly na své domnělé nezávislosti na mužích. Vlastně si důkaz o své nezávislost kupují, i když na první pohled to tak nevypadá.
Bohužel to většině z nich nikdy nedojde, natož aby poznaly, odkud to zlo jde.
Výsledkem je žena, která je za své peníze přiměřeně silná, a extrémně výkonná, protože motivovaná iluzí dokonalosti, kterou v nás budí televizní reklamy.
Ještě nikdy v historii nepřipomínaly ženy roboty více než dnes, ale co hůř, ještě nikdy jim to nevadilo tak strašně málo jako dnes. Zvládají vysoké školy, k tomu domácnost, k tomu děti, a ještě k tomu zaměstnání, to vše na bůhvíkolik procent. Hrůza. To je to, proti čemu se bouří feministky – to jsou ženy, které ten problém aspoň vidí.
Jenže, ostatní ženy si podle všeho myslí, že jim feministky berou tu jejich oficiální svobodu, tak pohodlnou, kterou ženám za jejich penízky milostivě poskytuje náš patriarchální systém, a na feministky, mírně řečeno, velmi nevraží. Ženy se tak přidaly k mužským šovinistům. To tu také ještě nikdy nebylo.
Mnoho žen proto jede úplně nadoraz, i když ony by to pravděpodobně nazvaly „žitím naplno“, přesně tak, jak je jim to předkládáno. Paní v reklamě to přece říkala.. a taky to moc hezky zní..
Odkdy však žít znamená celé týdny dřít, abych o víkendech mohla na výlet do toho hezkého nákupního centra z umělé hmoty, chromu a plexiskla, a měla tam co utrácet – hadříky v ceně pár korun pořídit za pár stokorun, protože v superslevě a sousedka je má taky, tak abych jí zavřela tu nevymáchanou odpornou.. ústa?
Že by od té doby, odkdy kupovat znamená dělat si radost? A zažít chvilkový, zcela vylhaný pocit „nezávislosti“?
Totéž ovšem začnou dělat muži, až se budou učit mít svoje vlastní pocity, a až je ovládne pocit nenaplnění a zmaru, hlavní to produkt našeho slavného patriarchálna. To bude teprve válka pohlaví.. wampýr proti wampýrovi.. a to i když není a ani nikdy nebylo účelem vývoje dokázat druhému pohlaví, že se bez něj obejdeme nebo že jsme silnější.
Účelem bylo naučit se žít dohromady, o nic jiného nikdy nešlo.. ani mužům, když se násilně vzepřeli krvavé vládě matek, a ani těm dnešním ženám, které se opravdu snaží o opravdovou rovnost. Vštípené tendence mateřského řevnění a snahy ovládat potomky a vysávat jejich partnerství i celé životy však s námi nemají slitování.
Obejdeme se tentokrát bez potoků krve?
Patriarchát se od samého počátku snaží dostat vše ženské pod mužskou kontrolu. To se střídavě daří a nedaří, podle toho, jestli na tom zrovna ženy spolupracují a nebo ne. V poslední době tyto snahy zažívají největší rozkvět. S pomocí zaprodaných žen se toho pod kontrolu dostalo dost a dost.
To, co ženy celou tu dobu zabíjí je to, že vylhané a nefunkční rady dostávají od žen. Jsou vedené podřizovat se mužům, minimálně naoko, a věřit ostatním ženám. A zvláště od ženských autorit jsou naučené slepě přebírat celé cykly. Ale kdo vede ženy proti mužům a zároveň jim vnucuje, že mu musí ve všem vyhovět? Matky, kdo jiný?
A právě tímto naše matky dosáhly toho efektu, že se nám ženy hlídají navzájem. Jak jsem už psal, každá hlídá všechny ostatní, a pokud kterákoliv udělá něco, co nepřísluší jejímu hierarchickému postavení, je okamžitě „vyšeptána“ a všechny ostatní ji zničehonic nenávidí, hledají na ní další špínu, pomlouvají a hází klacky pod nohy..
..pak nastoupí přítelkyně, žehlí a žehlí, a najednou je všechno v pořádku? Omyl, všechno je zaznamenáno, nic není odpuštěno, záznamy jsou pečlivě opatrovány a čeká se, až bude příležitost to zase vytáhnout. Matriarchát neskončil, ten nám tu trvá, a většina žen nedokáže myslet na nic jiného, než na to, jak se dostat v ženské hierarchii zase o kousek výš.. jak ponížit tamtu, jak se dostat k oné, jak dostat důležitějšího muže.. a z toho všeho její matka dostává procenta.
Už jsem psal, že všechny ví o všech, málokterá ví vůbec něco o sobě, a v tom, co ženy ví tímto způsobem je příliš málo pravdy. To je záměrem, protože ženu, která ví, by nešlo ovládat. Matička by utřela. Věci výrazně napomáhá to, s jak patetickou poslušností se ženy obracejí o radu zase na ženy, místo aby si nechaly rozbít lži od mužů a začaly žít.
Nabubřelost, se kterou je odmítán mužský zájem pomoct je absolutně zhoubná. Většina žen si myslí, že tím, že jsou ženy ví o sobě a o svém těle všechno a líp, než muži. Nic není dále od pravdy. O svém těle ví právě tato většina žen právě jen to, co jim sdělil patriarchát, a že máloco z toho je pravda, na to můžete vzít jed!
To, že k tomu patriarchové použili její matku, pro niž platil závazný příklad nějaké najaté ženské autority, to přece na přelhání nic nemění, ne? Je více než pravděpodobné, že právě tato většina žen bude k rozmotání lží o svém vlastním těle potřebovat nějakého muže, protože muž má klíče ke způsobu lhaní patriarchátu jako svou druhou přirozenost, úplně stejně jako ženy poznají, co jim chce „přítelkyně“ říct, i když ve slovech říká něco jiného než zbytkem těla.
A mateřské lži jdou ještě mnohem dál. Nutí ženy k podřízenosti, jako že to tak muži chtějí a musí se jim vyjít vstříc, a přitom muži chtějí partnerku, ne podřízenou slepici, která všechno odnese matce, tedy tchyni, nebo přítelkyni a roztahá celý jejich vztah po ostatních ženách, od nichž na oplátku dostane další a další zbraně, jak na něj v jaké situaci jít. Tzv. ženská soudržnost je prostě ženský nacismus, a je základem pohlavního rasismu a tedy i celé války pohlaví.
Boje v ženské hierarchii (o to, která žena bude mezi ženami důležitější než jiná žena) jsou staré desítky tisíc let, a od doby, kdy ženy mohou jednat jen prostřednictvím mužů, jsou příčinou války pohlaví, protože každá žena chce být nejdůležitější, a neustále nutí svého muže, aby pro ni něco zařídil, něco, na základě čeho žena postoupí výš.
Patriarchát prostě znamená, že se ženy nervou samy, a posílají bojovat své muže, čemuž se muži brání a aby se nebránili, používají ženy příslib neboli vidinu svého klína a za všechno platí sexem, přičemž se ještě – naočkovány matkami – i tomu placení snaží vyhnout.. protože přece pod tou mužskou nadvládou tak strašně trpí.
Jenže, pod mužskou nadvládou ženy ve skutečnosti trpí jen tím, že se jako slabé a něžné pohlaví nemohou rvát samy, protože by ztratily masku, a jsou odkázány na to, co pro ně muž udělá. Za tím účelem se snaží ve vztahu neustále urvat vrch, aby to mohly muži diktovat, což znamená boj o moc ve vztahu, a ten je základním motivem války pohlaví.
Tak tedy, zdrojem naprosté většiny nesvárů, tedy soubojů, bitek a válek mezi muži, kmeny a státy jsou boje v ženské hierarchii. Lidé to cítí a říkají „za vším hledej ženu“. Že?
Přesně z těchto důvodů patriarchát kdysi vznikl, přesně stejné důvody jako před pěti tisíci lety i dnes vedou muže k mužům a proti ženám, ačkoliv za to nemohou ženy jako takové, ale jen a jenom matky.
A to se netýká jen dcer. Podobně, jako každá naočkovaná žena jde neustále proti partnerovi, každý normálně vychovaný muž v sobě zase nese sžírající touhu pokořit matku a pomstít se jí za způsobená příkoří.. jenomže, když jsou matky nedotknutelné, kdo to asi odnese? Jeho žena, a jeho vztah. Ani jeden z páru za to celé ovšem nemůže..
..ani jeden z páru nemůže za mateřskou výchovu, která z mužů dělá tupce a burany, a ze žen ten nejpříhodnější terč. A ať říkají cokoliv, ve skutečnosti jsou matky navýsost spokojené, protože
Víte, já nemám problém s vracením se za matičkou, pokud je to vracení dobrovolné. Jenže matky si to vracení nárokují, a co víc, ony si to i zajišťují – skrytou manipulací, která začíná už v prenatálu a někdy nekončí ani po smrti, a kromě toho se v „dětech“ povinně přenáší na další a další generace. A s touhle špinavostí ovšem problém mám.
Život ženy »»
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info