aneb ztracené ženství a válka pohlaví ve vládě otců
S tím, že mateřství je něco nenormálního začaly už ženy. Matriarchát (vláda matek) se vyvinul z dlouhotrvající mateřské společnosti, když si ženy všimly, že umí dát život a vyvýšily matky nad ostatní. Ze schopnosti dát život novému člověku si totiž lidé odvodili, že život vesmíru dává Velká Matka, kterou začali uctívat coby Bohyni.
Po čas mateřství pak byla žena královnou, „Bohyní na Zemi“. Mateřstvím se tehdy rozumělo pár měsíců, kdy bylo těhotenství na ženě vidět. Přivlastňování dětí už narozených začalo až mnohem později.
Nadřazením jakéhokoliv prvku mizí rovnováha a vzniká potřeba kompenzace. Vyvýšení matek znamenalo především to, že nejen muži, i ostatní ženy byly najednou postaveny mnohem níž. Porodit dítě tedy znamenalo propadnout se z pozice Bohyně zpátky na zem, což není nic příjemného.
Ženy se proto povýšily nad muže na základě pouhé schopnosti dát život. To však byla malá útěcha, protože muži v té době mívali k bohyňství-mateřství veliký respekt tak jako tak. Proto pak hierarchizace, vlastně kastování pokračovalo mezi ženami, tak jako pokračuje dodnes. Matky se předhánějí, která líp přizpůsobí své děti trendům, které ovšem vymýšlejí zase jen matky. Navzájem se předhánějí, k čemu dokáží dohnat své muže.
O místa v ženské hierarchii se vedou dlouhé a těžké boje. Počítají se děti v rodu, úmrtnost, kvalita, post muže a jeho vizáž, bohatství a náklonnost, bezúhonnost versus každý prohřešek proti názorům místní i globální ženské autority, úspěchy dětí.. počítá se všechno a neodpouští se nikdy nic. Žádné ženě nikdy nic neprojde, ne však od muže, ale od žen. Skutečná vláda matek totiž ještě neskončila, jen přešla do ilegality.
Ženská závist, řevnivost, nesnášenlivost a nenávist jde mnohem dál než za hrob. Žena přestává bojovat až když je celý rod soupeřky buď nadobro znemožněn, nebo aspoň vyvražděn. Znemožnění je samozřejmě preferováno, protože žena má nad kým se povyšovat, tedy není v hierarchii poslední. Když by měla žena zemřít, její boj přebírají její děti.
Za mnoho tisíc let urputných bojů mezi ženami se nashromáždilo nesčetné množství argumentů a podmínek, za kterých je možno dosáhnout té či oné úrovně. Jenom matky dokáží zablokovat svým dětem základní tělesné funkce jen proto, aby o nich jiná žena „náhodou“ nerozhlásila, že neumí ani vychovat děti. Říhání, větry, ale i třeba „nezpůsobný“ posaz dítěte může matku v ženské hierarchii sesadit, proto jsou děti bezohledně přizpůsobovány. Muži ostatně také.
Pokud má matka dceru, která má tvary a míry podle aktuálních trendů, použije ji bez skrupulí k co nejvyššímu postupu. Vodí ji do společnosti a co nejvýhodněji ji prodá. Kapitalismus je prostě vynálezem našich matek. Ty nás už odmalička staví proti sobě, aby nás mohly ovládat. Konkurenční boj kapitalismu, chabé odměny za doživotní otročinu, to všechno je věrná kopie mateřských nároků na své potomky, jejich partnery i potomky. Problém tchyně je taky odtud.
Mateřská nadvláda je pojištěna nedotknutelností mateřství, povinnou úctou k rodičům a ještě tzv. mateřskou láskou. Mateřství je prostě tabu, a to ovládání, otročení, a neustálé vydírání, to je přece mateřská láska.
Už od počátku matriarchátu správným snem každé dívky bylo mít děti, bez ohledu na to, že planeta je přelidněná, bez ohledu na to že třeba nebudou mít co jíst nebo že je někdo pošle do války.
Teprve nedávno se našly dívky, které suverénně řekly: „Nechci mít děti“, a věnují se sobě a svému životu. A jak jim to svědčí. Jsou sice ostatním trnem v oku, protože narušily mnoho tisíc let používanou hierarchii, ale jsou neskutečně vysmáté: nejsou ženským údělem, jsou samy sebou.
Co na to ostatní ženy? Nechápou, co se pokazilo, a když už to pochopí, nenávidí je! A proč? Protože jsou jiné, než se od žen čeká, protože ženám v mateřské výchově neprojde jakákoliv odlišnost od matčina modelu, a proto ostatním ženám také nesmí nic projít, naopak, je nutné je za každou cenu vrátit do „normálu“.
Ženský úděl je ostatně také lež – ale ani tuto lež nevymysleli muži. Byly to matky, kdo nás všechny vychovával. A matky nás vychovávaly podle modelu mateřství, starého desítky tisíc let, který zároveň s tím, jak každá žena chce být důležitější než její matka, neustále nabíral nová a nová omezení pro děti i celou společnost.
A pokud někomu nutíte nějaká omezení, musíte je zachovávat i sami, že? Jinak vám ty děti ani společnost neuvěří. Takže si matky osekávají život od všeho možného, tedy nežijí, jen aby mohly tato omezení vnucovat dětem a mužům a všem, na koho kdy dosáhnou, protože podle nich je tu matriarchát a ony vám to musí dokázat..
..a hlavně sobě a své matce.
Už v mateřských školkách se holčičky cíleně holedbají, že mají tajemství, něco, co se nikdo (a už vůbec žádný kluk) nedoví. Takhle se však nezachází s tajemstvím, takhle se hází jenom návnada, holčička se učí vzbudit zájem, aby pak mamince povyprávěla reakce, a aby jí matička mohla nadiktovat, jak se ke kterému zájemci chovat..
..to je to tajemství.. hnus ženské kontroly – matky si tak nenápadně zajišťují, že se dcera rozhodně nebude mít lépe než matka, a že na ní zkrátka vždycky bude dcera závislá. Tohle dívčí chování je dost odporné, a je jasné, že když se pak chlapci dozví, že ne dívky, ale oni jsou ta nadřazená rasa, že to dámám dávají „sežrat“.
Navnaďování dívkám postupně přejde do podvědomí, takže „budí zájem“ kamkoliv přijdou, aniž by musely říkat, že mají něco, co vy nemáte, a většina žen se pak celý život chová jako někdo, kdo drží automaticky vrch s tím, že to dávají najevo, jak nejvíc to jde, a většina mužů se je z tohoto „omylu“ snaží neustále vyvést, a to i za cenu použití násilí.
Domácí násilí je čím dál častější – jeho výskyt je v podstatě úměrný tomu, jak se v hospodách zvedají ceny a muži si tam už nemohou dovolit utéct před ženiným dokazováním si vrchu každý den. Zůstanou-li doma, neubrání se konfrontaci, protože dokazování vrchu ženy nejčastěji praktikují pomocí onoho „nepodřídit se“, a neustále se ubezpečují o tom, jestli náhodou neudělaly něco, co by jejich muži bylo vlastně po vůli.
To ubezpečování vypadá tak, že žena prostě vymyslí něco, na co muž nebude chtít přistoupit, a toho se pak snaží dosáhnout. Někdy se jí to nedaří a musí toho vymyslet více, než muž zareaguje odmítavě a že na jej k tomu může začít nutit. Z toho plyne, že ženám je zcela jedno, co budou prožívat. Nepodřízení se má přednost před vším..
Kde se vzal tento nešvar, který má za následek, že 70% všech vztahů umírá předčasně a ve strašlivých bolestech?
Co nutí ženy jít proti všemu a všem a především proti jim samotným, a kdo je ten třetí, co se směje, protože z toho má ten užitek, na rozdíl od žen i mužů, kteří místo užívání si vztahů a života vlastně jeni pláčou na špatných hrobech..?
Co se skutečných tajemství týká, na sklonku středověku se vytratilo poslední skutečné ženské vědění; pokud se dnes ženy baví o ženských tajemstvích, činí tak proto, že tak činily ženy ve třináctém století našeho letopočtu, stejně jako to činily ženy dvacet století před naším letopočtem.. ženy neumí nenapodobovat své matky, báby a prabáby..
Tradicí mnohem starší než celý patriarchát je prostě dáno, že ženy jsou něco víc a mají tajemství; a tato tradice se předává nevědomým způsobem zakódovaných důvěrností matek k dcerám, takže nakonec i dnešní ženy se chovají, jako kdyby byly něco víc a jako kdyby měly nějaké tajemství.
Nepřišlo vám někdy nápadné, že žádná dnešní žena nemá představu, co by to tajemství mělo vlastně být?
Bývaly doby, kdy tomu tak nebylo.. kdy ještě existovaly ženy, které aspoň některá ta tajemství znaly, kdy lidé ještě o svých tělech a životě věděli docela hodně.. a bylo potřeba vyvraždit desítky milionů lidí (a hlavně žen), aby toto vědění „zaniklo“. Poslední velkou „akcí“ byly v tomto směru hony na čarodějnice..
..no, nebyly, ale to už si zjistěte sami. V každém případě kněží udělali maximum pro to, aby udrželi lidstvo pod kontrolou., ale to nevadí, protože ženy „mají tajemství“.. což je dnes bohužel prázdná, vyčichlá matriarchální póza, používaná jako zbraň ve válce pohlaví, která i díky tomuto skandálu spolu nemohou normálně žít.
Existují ovšem ženská tajemství, která mají tuto válku na svědomí a která naprostá většina žen v podstatě nezná – znají je jen na pocitové, vědomě nepřiznané úrovni a je jen velmi málo způsobů, jak je z nich vytáhnout. Dalším problémem, tentokrát objektivním, bude fakt, že veškeré ženské vědění o ženství je v lidském vědomí přikryto zneužíváním života, a to je přikryto něčím, co pracovně nazývám tabu mateřství a ženská soudržnost.
Ženská soudržnost je založená na uměle pěstovaném pocitu, ke kterému se všechny ženy musí povinně hlásit a povinně se přidat, kdykoliv jej kterákoliv jiná žena „spustí“. Slovně se to projevuje litaniemi o tom, že ženy a priori nejsou brány vážně (nebo se tak aspoň chovají), že nemají žádná práva (nebo si na to aspoň pořád stěžují, i když práv dnes už mají více než muži), a že jejich práce není hodnocena stejně jako stejná práce mužů, což jediné snad ještě platí.
To že si ženy stěžují na bezpráví, které už se jim dávno neděje, to je jedna věc, velice nepříjemná, a bohužel velmi těžko odstranitelná, protože se jedná o navyklou, vštípenou pózu. Druhá věc je ovšem skutečné postavení žen v naší společnosti. Je strašné, a to, co ženy zásadně odmítají vidět, že muži na tom nejsou o nic lépe.
I ženy už dávno mohly spustit nápravu. A udělaly to? Neudělaly nic. Ženy by totiž chtěly, aby všechno bylo neustále při starém a aby jim po celý život stačilo to, co je naučila matička, protože to je přece nejvíc, že? A navíc je to tak pohodlné.. a ještě můžou týrat muže výčitkami, že jim nerozumí a vydírat je tím..
..ale, kdyby ženy skutečně tak moc toužily po porozumění, jak moc po něm volají.. myslíte si, že by za všechna ta století vážně nenašly žádný způsob, jak mužům sdělit věci tak, aby byly pochopeny? Že?
Ženy se v průběhu prvních let života naučí, že je tu něco, jeden celý svět, který je žen, a proto je jen pro ženy. Je totiž „ženský“, a to znamená, že do tohoto světa muži nepatří. To je nutno hlídat, sledovat, a vlastně ten ženský svět proti těm mužům chránit. (A proč? No protože to maminka řekla, ne?)
To vše se dívky naučí striktně dodržovat ještě dřív, než se tomu budou schopné divit, a už v jeslích se drží pohromadě a navzájem se hlídají., aby se mezi ně náhodou nějaký chlapec nevetřel a něco třeba nezjistil.
Znamená to, že ženy nikdy nebudou schopné důvěřovat svým mužům natolik, aby s nimi dokázaly žít v otevřenosti a díky té otevřenosti i v lásce. Ne. Ony budou schopné žít v lásce jen s maminkou, přítelkyní, potažmo s tetou Sally, ale s mužem to holt nepůjde. Nepůjde to ani se synem, ani s druhým mužem, prostě to nepůjde.
Do jejich světa totiž muži nepatří, ženy jsou tu jen samy pro sebe.. ale ve skutečnosti jen pro jejich matky.
Je to hrůzné, dělají to matky svým dcerám (potažmo dceřiným vztahům a rodinám), které jsou pak právě prostřednictvím této uměle vytvářené a vylhané ženské soudržnosti ovládány jak matkami, tak i systémem ženských autorit, jimiž si většina žen povinně nahrazuje matku (v těch jistých otázkách), a jelikož všechny ženské autority jsou nyní ve službách té naší podivné verze patriarchátu, ovládá si je sám systém, aniž by na to ženy dokázaly přijít.
Paradoxně, aby ženy dokázaly zjistit, jakým způsobem je patriarchální systém ovládá, musely by zpochybnit vlastní matky a tu ženskou soudržnost, kterou jim matky vnucovaly už v matriarchátu a s jejíž pomocí je už tehdy stavěly proti vlastním sestrám, s nimiž se měly dočasně spojovat proti dcerám jiných matek, a všechny dohromady – a to především – proti celým rodům jiných prabáb.
To matky vytváří tu šílenou, hnusnou, zmrzačující, ale i vraždící ženskou řevnivost. Je tomu tak už od matriarchátu, a za celou tu dobu matky neustoupily a nepohnuly s výchovou ani o píď.. ostatně, kde se v patriarchátu bere tabu mateřství a samotné pojmy mateřského jazyka a mateřské výchovy?
Nesmysl, že?
Bohužel, žádný muž nebude schopen žít s takovou ženou v lásce, protože jí nebude smět porozumět. Ne že by nechtěl, nebo se málo snažil – vždyť muži po opětované lásce touží tak horečně, že jsou schopní pro krátkou chvilku ženina přijetí obětovat úplně vše, a to i když je to přijetí třeba jen fiktivní.. i když jde jen o pocit, že ho konečně nějaká přijala takového, jaký je. V tomto jsou muži, stejně jako ženy, beznadějně naivní. Na rozdíl od matek, pochopitelně.
Ne, muž nedostane vůbec příležitost ženě porozumět, protože tuhle ženskou soudržnost žádná žena nedokáže porušit. A ne že by třeba nechtěly: ženy kolikrát opravdu chtějí žít s mužem v otevřenosti a v lásce a dělají pro to všechno možné i nemožné, kromě toho, že by obešly nebo i jen zpochybnily tu falešnou pospolitost, kterou jim matka vnutila namísto jejich vlastního ženství, které jim ukradla a jímž po celé jejich dětství a dospívání „žila“.
Žádná žena to nedokáže porušit proto, že ženy mají strach. Ženy mají šílený strach ze svých matek, a to i ty, které dělají ramena a tváří se, jak tu matku mají na háku. Ten strach je dán jistými pohádkami, které se dívky „učí“ (mimochodem ve stejné době jako ženskou soudržnost). Ten strach, když ho odhalím, je v podstatě směšný, nicméně strašně účinný, protože byl zaveden v bezmezně důvěřivém a zranitelném věku, a potvrzen matčinou brutální výchovou.
Ženy mají hrůzu, že se matka změní z hodné maminky buď na zlou macechu a že začne výchovné peklo jako zamlada, nebo na zlou čarodějnici, která ji zakleje a dosáhne svého takhle, a nebo vyloženě prokleje a zahodí. Nebo takhle, směšné je jen to, že by dospělé ženě mohla její matka ještě dělat nějaké výraznější peklo. Nakonec, výraznější zaklínání také moc nehrozí: co matka nestihne do dceřiny svatby nebo odchodu z domu, to jakoby nebylo.
Proklínání naopak dceři hrozí neustále. Pokud se matce zdá, že se dcera nevrací za maminkou dostatečně často a usoudí, že ji prostě dostatečně nezaklela k nespokojenosti s jakýmkoliv partnerem a ke svým službám, okamžitě ji začíná proklínat, dokud se dceři ten život nezhroutí (nebo aspoň taková část, aby se jí ta dcera vrátila).
Matky důsledně vtloukají dcerám do hlav, že dcery svou matku potřebují a většina dívek na to dříve či později přistoupí a bojí se svou matku ztratit, stejně jako se bojí svou matku byť i jen nakratičko opustit. To první proto, že matce uvěřily, že bez ní nic nejsou, to druhé proto, že matky velmi krutě trestají, když k nim dcery na vteřinu přestanou vzhlížet, očekávat potvrzení, že jsou v pořádku a krmit je tak svou pozorností.
Na všechno, co od žen vyžaduje vlastní rozhodnutí nebo aspoň několik vteřin sebevlády v těch eónech, kdy jimi bez odporu vládne matka, reagují ženy šílenou hysterií, protože se ocitají v kleštích.. v nelítostném a velmi bolestivém sevření a kopou a mlátí a dusají kolem sebe, protože tu bolest prostě nemohou vydržet..
..ale, pročpak kopou kolem sebe, když jim to způsobila matka? Že? Nu, matriarchát neskončil, matriarchát trvá..!
Matriarchát je v prvé ředě o vlastnění potomků i s celými jejich životy a se vším, co ti potomci kdy vytvoří, čeho se zmocní a koho zplodí. Důsledky pro ženy jsou strašné dodnes, i když původně zdaleka nejhorší důsledky přineslo ženské vlastnictví života mužům. Pojem vlastnictví života platil až do té míry, že při oplodnění nebo třeba i jen tak po sexu byl muž „rituálně“ vykastrován nebo i zabit, mnohdy ještě v ženě.
A teď proč?
Rituály praví, že aby jeho síla vešla do ženy, potažmo do plodu. Budiž, základní magie. Zkušenosti praví, že ještě i pro jistotu, aby muže, kterého jsem si vybrala já, nedostala ještě nějaká jiná. A našlo by se toho víc..
..muži však byli mnohdy obětováni i jen proto, že se ženám zachtělo. Ženy byly vládnoucím pohlavím a dávaly to patřičně najevo. Uměly dát život, proto se cítily být jeho vládcem a podle libosti ho zase braly. Nejhorší byla jejich snaha způsobit mužům také nějaké krvácení. Krev je inspirovala – pomazávaly si jí prsa i břicha, tváře i nohy.
Ženy tak degradovaly lidskou rasu na úroveň členovců, až na to, že členovci nechovají své samce coby plemenné býky, a samička si nemůže vybírat, jestli samečka sežere nebo ušetří. Pavouci jsou přece jenom lidštější než ženy. A trvá to tu dodnes. Vztahy, které po rozchodu úplně vysají partnera jsou v dnešní době velmi rozšířeným ženským sportem, a ženy za tímto účelem mají podchycené i zákony.
Vše se konalo jako rituály, tj. sledy úkonů, které se učila dcera od matky, a i toto známe dodneška, jenom tomu dnes říkáme ženská kolečka nebo také vyjeté koleje. Žádná žena jen tak neopustí vyjeté koleje. Není k tomu vedená, nemá žádný příklad, který by šlo zkopírovat, podle sebe jednat nesmí a tím pádem toho v podstatě není schopná. Proto některé ženské způsoby jsou starší než celý patriarchát, a některé pochází dokonce ještě z mateřské společnosti.
Nelze se divit, že je lidstvo tak primitivní. Nejde o technický pokrok, jde o duševní vyspělost s tím technickým věděním zacházet. A bere se to tak, že pokud si nějaký člen společnosti dovolí zahodit skleněnou láhev, nepatří lidstvu sklo do rukou, protože na to prostě není ještě dost vyspělé.
Tím pádem už matriarchát byl paskvilem na Život, a už tehdy se zamlžil pojem ženství, protože na ženách se hledělo především na mateřství, a potomstvo bylo to, co se oceňovalo. Každá žena byla oceňována podle toho, kolikrát už byla „bohyní-matkou“, a tedy jak početnému potomstvu vládla.
Z toho samozřejmě plynou důsledky. Nejstrašlivější důsledek je ten, že žena, která neporodila dítě, není bohyní, nemá mezi ženskými čím se pochválit, netvoří se jí klan a proto není nutné brát ji vážně, naopak se jí můžete beztrestně vysmívat, protože když nemá klan, nikdo se za ni nepostaví. Neznáte to odněkud?
Před dvěma tisíci lety tohle velice podpořili patriarchové, když budovali pojetí ženy slabé, bezbranné, labilní, a jen svými myšlenkami svrchovaně nebezpečné, protože pod přímým vlivem patriarchálního strašáka, jakéhosi ďábla.
Právě z tohoto přístupu se posléze vyvinul názor, že ženy jsou dobré jen na rození dětí a činnosti spojené s obživou. Dodnes jsou v řadě zemí neprovdané ženy terčem posměchu, dodnes mají ženy strašlivé nutkání porodit dítě, aby.. něco, i když planeta je už dávno přelidněná, a i když skoro polovina lidstva je sterilní.
Nutkání porodit dítě je tedy dáno snahou dodat své existenci opodstatnění (být brána vážně), a samozřejmě i závistí, potažmo reflexem co-má-jedna-to-musí-mít-i-druhá. To je mimochodem základní kámen a pravidlo celé té slavné ženské soudržnosti. To že dnes ženy tímto způsobem „musí mít“ i patriarchální zvěrstva jim zřejmě nevadí.
Faktická sterilita nás zase dovedla k obchodu s početím – mužská věda dokáže vypracovat šanci i tam, kde ji příroda.. totiž příroda, ubíjející mateřská výchova nedává, stojí to sice dost peněz, ale tak co by naše společnost neudělala pro nového otroka, když si to ti rodiče zaplatí, že? Alespoň se opodstatní nelidský směr „vědeckého“ vývoje a celkové zacházení s lidmi a vrátí se část prostředků investovaných do sterilizace lidstva.
Kromě toho se tím lidstvo trochu zabaví a nebude vládám překážet v dalším zotročování. Všechno, co dnes kdokoliv z lidí bere jako výhodu a přichází to zvenčí je ve skutečnosti podraz, úplně stejně jako všechny matriarchální přežitky no.. ale vysvětlujte to otrokům.
Jak ale za takových okolností najít ženství, když patriarchát ještě uměle určil a výchovou neustále vnucuje ženám jisté vlastnosti jako ženské, zcela bez ohledu na jejich přirozenost?
A nalézt ženství nutně potřebujeme, ženy i muži, bez ženství člověk ztracenou celistvost nezíská.
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info