aneb ztracené ženství a válka pohlaví ve vládě otců
Víme že tu kdysi byla tzv. mateřská společnost, z níž se nakonec vyvinul matriarchát, vláda matek. Věřilo se tenkrát v Bohyni, která dává život všemu, stejně jako žena dává život člověku. Dlužno podotknout, že je to mnohem příjemnější pomyšlení, než homosexuální tragédie patriarchů o tom, jak Otec udělal svého Syna Duchovi svatému.
Ze schopnosti dát život novému člověku si totiž lidé odvodili, že život vesmíru dává Velká Matka, kterou začali ctít coby Bohyni. Po čas mateřství pak byla žena královnou, „Bohyní na Zemi“. Obraz Bohyně dávající život všemu najdeme ve všech kulturách kromě dnešního, ryze homosexuálního patriarchátu.
Těmto kulturám se často říká primitivní, tak předem upozorňuji, že na představě Bohyně nic primitivního není. Bohyně prostě je. Je to náš zdroj, zdroj všeho života. Jestli vám to pomůže, představte si náš vesmír jako vajíčko nebo rovnou embryo vyvíjející se v Ženě, pro kterou mají různé národy různá pojmenování, ale jen jednu funkci: mateřství.
Nút, Šakti, Ištar, ale i Příroda či Prozřetelnost, nebo pak Artemis, Afrodita, Aténa atd., to vše ukazuje jednu božskou bytost nebo její jednotlivé projevy, zosobněné podoby ženství. Mateřství je jedna ze tří základních podob ženství, kterými se Trojjediná Bohyně účastní života každého tvora, doslova propůjčuje své Tělo k vytvoření jeho formy.
Výchozí fází je panenství, období mezi oplodněními. Druhou fází je mateřství, období početí, poskytnutí materiálu na formu a vyživování plodu. A třetí fází je smrt, rozpouštění poskytnuté formy až do stavu panenské energie.
Jak je vidět, všechna tři období v naší společnosti získala jiný význam, a všechny tři jiné významy jsou dány hrubým nepochopením, jsou to lži, z nichž vyplývá stejně hrubé zneužití Bohyně na všech třech hlavních úrovních, fyzické, mentální i emoční.
Z panenské fáze plodného cyklu Bohyně udělali strašný, znesvěcující cirkus patriarchové, kteří si usmysleli, že panenství se týká panenské blány a že to jejím protržením končí. Spojují to se „znečištěním“, kterého dochází muž stykem se ženou, přičemž muži to pochopili tak, že to oni znečistí.. doslova znehodnotí dívku odblaněním, což ženy cítí a cítí se být znehodnoceny jakýmkoliv stykem, ať ho chtěly nebo jen „podržely“. Dost mužů už to tak bere také.
Na co ovšem patriarchové tímto pojetím navázali? Patriarchové navázali na matriarchální zneužití celého cyklu Bohyně samotnými ženami. Kde by to jinak nabrali, když ženy se od počátku lidstva s muži „nestihly“ o nic podělit?
V pozdním období matriarchátu ženy co možná zastínily Bohyni Pannu, Bohyni Matku i Bohyni „Černou“ tím, že život „dávaly“ (čti propůjčovaly), vyživovaly (čti vlastnily), a podle libosti zase braly.. přece ony jsou ty bohyně, ne?
Ony si zaslouží tu úctu, když dávají život. Původně se však jako mateřství bralo období „s bubnem“, podstata vyvýšení byla časově omezená, a ženino bohyňství na základě schopnosti dát život by mělo narozením dítěte končit. To je problém. Kralování bylo příjemné, zato starání o dítě, když kralování skončilo je nepříjemná zátěž.
V té době se začalo objevovat zahazování dětí, a odtud byl již jen krůček k jejich třídění a k následnému zacházení s nimi podle nějakého klíče. Začalo mateřské znevážení života. Časem bylo nutno rozšířit pojem délky mateřství o období kojení, protože lidské společnosti pro samé kralování hrozilo vyhynutí. Ženy se prostě příjemných pocitů spojených s vyvyšováním nechtěly vzdát, proto nakonec povýšily schopnost vytvořit nový život nad zbytek lidství.
Když se pak za dramatických pokusů s úplným odstavením mužů přišlo na to, že k mateřství je zapotřebí muže a pohlavního styku, byli muži na mnoha místech obviněni, že ženám při pohlavních stycích ukradli část schopnosti stvořit dítě. Byly konány příšerné rituály ve snaze ženám tuto část vrátit – mužům byly při koitu uřezávány penisy, varlata nebo obojí, a když to nepomáhalo, byli mužové zabíjeni – rituálně obětováni, v okamžiku orgasmu, většinou ještě v ženě. To všechno se samozřejmě dělo ve jménu Bohyně, která dává život všemu a všem.
To znamená, že si ženy dělaly na život patent, a vlastnické nároky. A zdá se mi to, nebo je tak tomu dodnes? Originál mateřství vyšších živočišných forem je vidět v přírodě. Samice projde oplodněním, poskytne materiál na nové tělo, a to tělo vyživuje ještě i po porodu, a to po dobu jedné obnovy toho těla.
Obnova těla znamená odcizení mláděte a následuje vystrčení „do světa“. Analogicky vzato, i u lidí pojem rodičovské lásky musí nutně odpovídat době první obnovy těla dítěte. Ale v matriarchátu to znamenalo vlastnění dětí i se vším, čeho se ty děti kdy zmocní a vytvoří.. Mateřská láska je mateřská proto, že trvá po dobu mateřství. Pokud ještě trvá, když už je dítě v pubertě, není to již láska, ale převlečená kontrola a tedy zneužívání.
A to vidíme u lidí kolem sebe dnes a denně. Nejhorší jsou matky, které ještě pořád zaklínají své děti k doživotní podřízenosti a většinou i službě: „Dokud jsem naživu, jsem tvá matka a ty jsi mé dítě!“. Jistě všichni víte, co to znamená. Zkusili jste někdy říct: „Ne, tak to není!“? Myslím nahlas..
Skoro žádná matka nedá svým dětem opravdovou důvěru. Tu si musíte zasloužit, a zasloužíte si ji tím, že budete dělat, co vám řekne, resp. když budete vždycky dělat to, co vám jednou řekla. No prostě když se dobrovolně, vlastně z lásky k „mamince“ stanete jejím otrokem. Jenom tak vás ve vašem životě nechá aspoň občas o něčem rozhodnout.
A nemyslete si, vaše „samostatná“ rozhodnutí jsou bedlivě sledována, mnohokrát probírána ze všech stran se sousedkami, s návštěvami a přítelkyněmi, a jednou za čas vám je „matka“ vyčte, a tento stav trvá, dokud je naživu. To je dnešní mateřská láska, matka vás vlastní, protože vás přeci miluje, je ta vaše maminka, tak jí patřit musíte, ne?
No a mateřského vlastnění potomků zneužili ještě i patriarchové tím, že člověk se rodí z hříchu rodičů, a aby ho ze sebe smazal, musí celý život sloužit bohu, který svou vůli distribuuje jejich prostřednictvím. Už jsme si řekli, že není bůh jako bůh, a že dodnes se na celém tom podrazu nezměnilo téměř nic.
Pokud se vám podaří opustit rodičovský dům, opouštíte jej s pocitem, že vy sami o sobě jste zcela bezcenní, a jediné, co ve vás za něco stojí, je to, co do vás natloukli rodiče a školy. Za takových okolností lehce uvěříte tomu, že lidé se rodí špatní, a musí se přizpůsobit a něčím vykoupit, aby byli dobří a snesitelní pro společnost.
Shodou okolností je výkupní cenou váš produktivní věk.. tedy technicky, prakticky jde o celý váš život, který tím pádem nepatří vám. Patří matce a jejím „posvátným“ prostřednictvím státu. No ale přemýšlejte, kdyby bůh chtěl, aby váš život ovládaly matky, dal by jim ho rovnou, ne? Nedával by ho napřed vám, jestli si ho necháte vzít nebo ne.
Všimněte si, že Bohyně náš život nijak nemanipuluje, ačkoliv právě Ona – v hmotné podobě je naší Bohyní Matka Země – nás všemožně zabezpečuje, živí a šatí.. poskytuje vše potřebné, aniž by si nás nárokovala. A tohoto, přesně tohoto ženy zneužily, a tváří se, že nám toto vše poskytují ony, a proto jsme jejich majetkem.
Ženy zotročily Bohyni, chlubí se jejím peřím a nechávají si za to platit povinnou doživotní oddaností, která znamená naše jednání podle její vůle, což se rovná nevolnictví a co nápadně připomíná otroctví. A přesně toto je potřeba ve vztahu k Životu napravit.
Musíme do lidského života vrátit Bohyni, v původní velikosti, lásce a úctě.
Teď si představte, že když takto znovu nalezneme Bohyni, budeme moct opravit i Svatou Trojici. Už to nebude homosexuální tragédie patriarchů o tom, jak nás Bůh „udělal“ svému Synovi za použití Ducha Svatého. Ne! Bude to realita plná života a pochopení: Božská Matka, Božský Otec, a jejich vztah, tedy Plod! Stvoření!
V tento moment začíná fungovat a dávat smysl i většina svatých textů, protože najednou (zázrakem) platí, že to co je nahoře je jako to co je dole, že člověk byl stvořen k obrazu božímu, a sedí i příměr, že člověk je mikrokosmem v makrokosmu. To samozřejmě není všechno, co začne dávat smysl, ale..
..nepřijde vám to všechno tak nějak víc v pořádku? Už teď?
Každé ženské vajíčko má tedy potenciál popsatelný jako mikrokosmos. Realizaci tohoto potenciálu spouští spermie, když do vajíčka pronikne, k čemuž ovšem spermie potřebuje menstruační krev. Menstruační krev je popisována jako velmi silně okysličená a schopná dát život, nebo přinejmenším spustit potřebné procesy, a spermie ji používá, už když se chce dostat do vajíčka. To bez krve nejde.
Podobnost ženy s Bohyní tedy není dána jen vajíčkem a dělohou, je dána především menstruací, plodným cyklem. A pozor, menstruační křeče, bolesti a nechutenství nikdy neexistovaly, ty jsou dílem až propagandy homosexuálních patriarchů o ďábelskosti ženského pohlaví, tedy záležitost posledních dvou tří tisíciletí.
Ostatně, v přírodě ovšem nic takového nenajdete dodnes. Zkuste si představit laň, nebo třeba slonici, že by se v „nečistých“ dnech stranila stáda, nežrala a držela se chobotem za břicho. Nesmysl, že?
Samotná podobnost s Bohyní byla vždycky ve všech směrech povznášející, jak pro ženy, tak pro muže.
O to hůř však později dopadlo její zneužití. Úcta k mateřství je to, co ženy zneužily k povyšování, tím ztratily přirozenou úctu a nahradily ji umělou, které obvykle říkáme uctívání. Rozbily tak mateřskou společnost, do té doby absolutně rovnou.
Je jasné, že uctívání mateřství samo o sobě nevyvýší ženy nad muže, ale matku nad všechny. Tím se však z mateřství, původně tak přirozené součásti života stává něco nepřirozeného, jakoby nadstandart. Pokud něco vychýlíte z rovnováhy, je jedno na kterou je to stranu, vždycky bude potřeba kompenzace.
Čím výš ženy vynášely mateřství, tím menší cenu měla žena sama o sobě, a tím větší znevážení pak přinesl patriarchát. Hlavním problémem tím pádem není patriarchát.
Vyvyšování mateřství až do dnešní odporně zmrzačené podoby má za následek vyvyšování LIDSKÉHO ŽIVOTA až do dnešní odporně zmrzačené podoby.
Mateřství totiž znamená nový život.. nebo teda život, nový projev života, novou živou formu, a jaké je mateřství, takový je život, jaký je pohled na mateřství, takový je pohled i na život. Na nejhorší věci na světě, na patriarchálním heslu „Člověk – pán tvorstva“ tak mají svým vyvyšováním mateřství docela velký podíl i ženy.
Mno, nevím.. vůbec se mi nezdá, že bych jako muž měl hovořit o nejposvátnějších ženských tajemstvích.. nicméně, doba je nahnutá, lidstvo čeká na návrat ženství, na návrat skutečného, nevyvyšovaného mateřství, které je a vždycky bylo běžnou součástí života, čeká i na návrat Bohyně, skutečného Zdroje života, a já volím říct aspoň něco.
Začněme tím vajíčkem. Vajíčko je vesmír, svět sám pro sebe. Je to stejný svět, jakým po oplodnění disponuje člověk – je v něm vše, co ten člověk může potřebovat k jakémukoliv životu. Je to zárodek světce? Nebo vraha? Pekaře? Kominíka? Hvězdáře? Každý z nás vzešel z takového vajíčka, a každý z nás má svůj svět, svět matčina vajíčka.
Jaká bytost je žena, když takových vajíček vypouští třináct ročně?
A teď už tu máme krev. Menstruační krev je to hlavní, co ženu spojuje s bohyní, menstruační krev dává život a umožňuje vůbec početí – používá ji spermie, aby se dostala do vajíčka. Zločinem proti lidskosti je vyhláška patriarchů o tom, že žena je nečistá, její pohlaví dílem ďábla a měsíční krvácení důkazem spojenectví či snad dokonce obcování s ďáblem, kterého si černoprdelníci navíc úplně vymysleli. Nikdy nebyla vypuštěna zlovolnější lež, nikdy.
Po skoro dva tisíce let se ženy děsily a štítily své krve a ošklivily si ji, a jejich krvácení proto provázely křeče, nechutenství i bolesti, ačkoliv od počátku lidstva až do nástupu poslední epochy patriarchátu byly se svou krví v tom nejlepším myslitelném vztahu – v posvátné úctě. A muži také.
Nebo jaký vztah byste si představovali jako nejlepší pro něco, co dokáže bez zkumavek, vlezlosti a smrtonosné pýchy genetiků stvořit život..? Jaký vztah, když ne ta nejposvátnější úcta, které jste vůbec schopni?
Uvedu tu nějaké tipy na seznámení a porozumění síle krve.. uvedu, i když nepochybně se zase najde nějaká žena-matka, která se pokusí zneužít sílu své či dceřiny krve na upevnění svého nějakého vlivu.. upozorňuji, že riziko spojené s vědomým zneužitím nejposvátnějších tajemství života je strašlivé, a taková matka by mohla velmi rychle zjistit, co to znamená přijít o vliv či potomka jednou provždy.
1. začněte v každém případě tím, že při vyhazování zakrvácené vložky budete myslet na to, že Zemi, vaší matce vracíte část jí samotné, část, kterou s vámi byla spojená. Uctíte tak Zemi a její dar života.. její mateřství, a uctíte to tou nejpřirozenější formou: odložíte to, co už nepotřebujete, a s díky to vrátíte Zemi.
Tohle ostatně doporučuji dělat i s vyčesanými vlasy, ostříhanými nehty a s vytrhanými zuby, vědomě se s nimi rozloučit a s díky vrátit Zemi – předejdete tak možnosti očarování. Víte vůbec, jak mnoho matek, ale i báb si schovávalo první vlasy a zuby svých dětí či vnoučat? Woodoo, kde byste ho nikdy nečekali, že?
2. pokud máte možnost, dopřejte si krvácení do Země. Nemyslí se sedět tam celý týden, jde o ten chuchvalec. A začněte tím, že vezmete Zemi jako živou bytost a poprosíte ji o dovolení ji otevřít. Počkejte na povolení (to poznáte), vyhrabte si jamku, vypusťte do ní chuchvalec s vajíčkem a zase to zahrabte. Můžete to samozřejmě udělat i postupně, zachytit někde v soukromí krev do lahvičky, a pak ji odnést Zemi, podle možností.
Toto jsou nejsilnější způsoby, jakými žena může vůči sobě probudit Zemi, a navázat s ní kontakt.. ten nejužší. Udělejte to, a pak už si vás Země povede sama, podle vašich společných záměrů.
Nebo pro méně jisté: nařeďte krev vodou a zalejte jí kytky, udělejte si ochranné znamení na domovních nebo bytových dveřích, nebo si třeba zjistěte, jaké listy používaly domorodky na uskladnění chuchvalců, tak aby se z nich stala hojivá až snad i uzdravující mast (jak ji popisuje Marlo Morgan v knize Poselství od protinožců) atd.
Nebojte se se svou krví experimentovat, chraňte se jen a jedině vědomého zneužití. Toho tu bylo dost, planeta i lidstvo podle toho už nějakou dobu vypadá, a je potřeba problémy řešit, ne dělat nové.
Nejhůř u lidí dopadl největší dar Bohyně, samotná schopnost přivádět život na svět. V naší společnosti vládne strach z přirozeného porodu. Děti se rodí pokud možno císařským řezem, čímž vzniká poddajná generace, protože děti nemají možnost protlačit se ven a jsou z matky doslova vyříznuty.
Kde pak bude jejich vitalita?
Tohle v dítěti vyplodí bezmoc a nedůvěru k lidskému tělu už samotným způsobem příchodu na svět, nehledě na to, že pochopitelně vnímají i strach matky z porodu, strach o život a zdraví dítěte i pochybnosti o způsobilosti porodníka a tedy obavy z možného poškození plodu. Toto jsou důsledky ženské „soudržnosti“ v ženských časopisech.
Ženy dnes ohledně svých těl a schopností nevěří ničemu. Jsou totálními otrokyněmi patriarchátu a jeho mužské vědy, a staly se jimi pod vedením svých matek, na které nesmí dát dopustit a jejichž výchovu nesmí žádným způsobem „zradit“, naopak, podle matek mají raději zradit sebe, poslouchat autority a nechat si život ořezat o všechno..
..ženám se – mimo vši pochybnost – dostalo toho, co kdysi Matce Zemi způsobily. Je potřeba si to připustit, uvědomit, a co nejrychleji napravit – každý ve svém vztahu, sám za sebe.. bo takhle se žít nedá.
Ženy tedy v matriarchátu vymyslely, že mají patent na dělání dětí, a když zjistily, že k početí potřebují muže, nedokázaly to zkousnout a snažily se, aby se jim ten patent „vrátil“. Tento matriarchální přežitek v mnoha a mnoha ženách přetrvává dodnes, v podobě ukřivděnosti, že k tomu „mít dítě“ je potřeba muž.
Mužská věda jim vyšla vstříc a napáchala další podraz na Bohyni v podobě spermabank. I když pominu, jak strašné a pečlivě utajované zneužití se za tím skrývá ze strany patriarchů, nemůžu pominout zneužití, kterého se dobrovolně dopouští ženy na Bohyni, samy na sobě a na svých dětech, když se nechají použít k anonymnímu a umělému oplodnění.
Sexualita je životní síla. Plod vzniklý z extáze orgasmického splynutí partnerů bude mít obrovskou životaschopnost, plod vzniklý při extázi jednoho z partnerů bude mít aspoň nějakou, ale umělé oplodnění nemůže dát životaschopnost žádnou. Nebude tam žádný sexuální náboj, dítě neponese spojení ani s Bohyní, ani s Otcem.
Žena, která si neumí nebo nemůže získat či udržet partnera by se měla nad sebou zamyslet, ne si dělat dítě, ke všemu tak zvrhlým způsobem. Taková žena, když se nad sebou nezamyslí, zákonitě riskuje, že se nad ní zamyslí to dítě, a že to bude hodně a dlouho bolet. Totéž se týká partnerů, kteří nemohou mít dítě. Vždycky je možnost adopce dětí osiřelých nebo zahozených, není nutné hned podporovat každou patriarchální zrůdnost.
Problémy jsou od toho, aby se řešily, ne obcházely. A co se sexuality týká, pokud dokážeme vrátit úctu k ženskému pohlaví a k ženině krvi, budeme na půl cestě k vrácení původního významu sexualitě.. té sexualitě, kterou nám kdysi homosexuální kněží mužského boha zhnusili, zbavili radosti a všeho povznesení.
Použijte s partnerem vaši vzájemnou přitažlivost jako závazek ke společnému růstu – dejte si závazek poznat, co to ta sexualita opravdu je. Vezmete-li to vážně, brzy zjistíte, že sexualita je mnohem, mnohonásobně víc, než vám tvrdili.. no, nebo nevím, možná jste si někdo z vás ani nenechali namluvit, že sex je prostě jenom hromada směšných pohybů a dvě-tři vteřiny slasti.. ani to kolikrát ne, zato hromady výčitek a pocitů viny po..
Sexualita je o tom dát si vzájemně prozkoumat své světy. Světy! Tedy ne jen penis, vagínu a bradavku (když zbude čas a dosáhneme na ni). Je to životní síla a umožňuje sdílet a poznávat celé životy.. a to i minulé a budoucí!
Člověk má v páteři žebřík, po němž se síla zděděná po plazích rodičích neustále snaží vyšplhat vzhůru. Příček je na tom žebříku sedm plus dalších pět mimo tělo, a energie člověka se běžně pohybuje jen v prvních dvou – v čakře rozmnožování, a v centru přežití. Proto se vám tak dlouho zdálo, že kněží mají pravdu a sex je jen na rozmnožování.
Nic však není dále od pravdy.
Přirozeným způsobem se energie neustále dostává na třetí příčku, která je centrem emocí, a naráží na překážky, které jí tam kněží nakladli. Muži pocity nevnímají vůbec, ženy je vnímají, ale jednak nejsou jejich a stejně s nimi vůbec neumí pracovat.. jedni jsou zoufalejší než druzí, a jen ženy se přes čakru solar plexu občas dostanou na příčku čtvrtou, do srdce, a ochutnají život v Lásce. Bohužel samy, bez partnera.
Sex je nejpřirozenějším a nejdokonalejším způsobem, jak se dostat přes emoce až do srdce (i výš), a navíc ve dvou, a to i zároveň. Je to nejbožštější vynález v člověku, je to radostný způsob, jak obejít – doslova rozpustit – ego, a dosáhnout nejposvátnějšího a nejradostnějšího zážitku, tedy Jednoty.
Bohužel, téměř všechny ženy a snad úplně všichni muži věřili raději patriarchům než svým tělům, a raději se spolu hádali a válčili, než by si vzájemně dopřáli něco hezkého. Ještě tak každý si urvat trochu hezkého pro sebe, to ano, ale dělit se o to s partnerem, to nikdy. „To hezké“ pak podle toho taky vypadá.
Jak jsem už předeslal: muži vidí své emocionální problémy v ženách, ženy své myšlenkové nedostatky v mužích, ale nikoho nenapadne zpochybnit systém a především výchovu. Výsledkem této rovnice je válka pohlaví.. ale ani ta válka by nezpůsobila tolik zla, co vštípená nepřejícnost.
Překonejte se, a osvobozený sex vás odmění, bohatě.. božsky. Jak taky jinak, když osvobozená sexualita znamená osvobozenou životní sílu?
Už jen samotný orgasmus má omlazující a uzdravující účinky – a když zpomalíte kopulační pohyby, orgasmus bude delší a uzdravení bytelnější.
Nejužívanějšími božskými praktikami jsou pak polykání spermatu – tím muž sdílí se ženou svá nejhlubší tajemství, potírání mužovy paty nebo temene menstruační krví – čímž svá nejhlubší tajemství sdílí žena s mužem, a nakonec smíchání esence muže a esence ženy, spermatu a krve – vytvoření Elixíru Života.
Všech těchto praktik se týká podmínka úcty a otevřenosti obou partnerů.. k sobě i k druhému.. tyhle věci jinak nefungují (v lepším případě), nebo fungují jinak než mají. Neriskujte, v sázce je příliš mnoho.. třeba pokus získat si tímto způsobem kontrolu nad partnerem je totální hazard s karmou i životem.. a ne jen váš.
Nehazardujte s energií a s dary Bohyně, ctěte ji a milujte v každém živém tvoru, a váš život se promění v poklad a planeta Země v ráj..
..naleznete Zahradu Eden.
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info