aneb ztracené ženství a válka pohlaví ve vládě otců
Patriarchát je o tom, že děti patří bohu, jehož zástupcem je v rodině muž. Otcovství, hlavní pilíř patriarchátu je o tom, že sláva boží padá na muže, když zplodí nějaké to potomstvo, tedy především syna, protože tím se začne podobat bohu-otci. V překladu to znamená, že muž se stane otcem z tzv. božího dopuštění, a má to samozřejmě svůj háček.
Otci se dostane příslušných poct a slávy, aby se lépe smířil s tím, že dítě patří bohu, kterého on jen zastupuje, a to ještě jen na úrovni své rodiny. Ve skutečnosti každé dítě patří nejvyššímu zástupci toho kterého boha (ať už je tím bohem bůh, Manitou, demokracie či kriminalita), potažmo každému výše postavenému muži v celé společnosti.
Na tento postoj bývali muži pečlivě připravováni dojemnými příběhy o obětování syna, kteréžto příběhy jsou součástí každého patriarchálního náboženství. Význam tohoto jednání je zakrytý smrtící bajkou o tom, že ne farizejové zavraždili tzv. syna člověka, ale to bůh obětoval svého syna a dal ho lidem na porážku.
Proto mají všichni muži následovat jeho příkladu, a odevzdat své syny bohu, totiž jeho zástupcům. A muži na to skočili. Celé věky byli synové obětováni ve válkách, to jest v hromadných lidských obětech, aby se udržela síla v zavedeném mocenském systému. A otcové si celé ty věky mysleli, že je to služba bohu.
Osudný, smrtící omyl.. a právě ti otcové, co jsou tak hrdí na svou logiku a tak často se vysmívají ženám, že neumí myslet, vůbec neodhalili tak jednoduchý podvod, a opravdu odevzdávali své syny vrahům, jen proto, že se ti vrazi prohlásili za zástupce boha. Ženy na to neskočily, ovšem zařídily se způsobem, který pokládám za vrchol zrůdnosti. Že s tím nakonec neuspěly je jiná věc, ale celková drama bylo strašné (viz Neviditelný svět).
To, že se patriarchát prozatím neobejde bez žen je jen detail, o kterém je nutno co nejvíce mlčet. Podle zrůd, které vytvořily patriarchát je totiž žena a její podíl na „lidské“ společnosti ekvivalent ďábla, který ještě nebyl božím synem vyhnán. Z toho plyne, že žena nemá vlastně žádné jiné opodstatnění než rodit děti, proto nemá žádná práva a může s ní být podle toho nakládáno. Takže se nedivím ženám, že podnikly ty nejhorší kroky, co podniknout mohly.
Žena je prostě v patriarchátu majetek jako každý jiný, jen s tím rozdílem, že veškeré ostatní druhy majetku nepochází od ďábla, proto mají alespoň nějakou hodnotu. V tomto principu jsou všechny světové církve vzácně zajedno. Církve, ne náboženství (!).. ale to na téhle hrůze nic nemění. Kdo nám prodává a „vysvětluje“ náboženství?
Je těžké popisovat tyhle věci. Člověku se dělá zle, jen si na to vzpomene. Musím zde ale uvést, že toto jsou tohle čistě jen převrácené hodnoty pozdního matriarchátu. Zodpovědnost za ženu a její činy však v patriarchátu nese muž, popřípadě celá rodina, a zodpovídá se celé společnosti.
Postavení ženy je pak přímo úměrné kombinaci těchto principů. Jako bezcenný majetek může být kdykoliv „vyhozena“, a když něčím zatíží zodpovědnost otce či patriarchy, musí být veřejně potrestána, ale v některých zemích raději zabita, jinak by byl patriarcha i s celou rodinou ze společnosti vyloučen.
Většinou ženy obviňují muže, že si tato pravidla vymysleli, aby měli navrch.. což se ženy mýlí.
Muži v patriarchátu mají navrch automaticky, a jsou to ženy, kdo se neustále snaží ten vrch urvat a vymýšlí a bodují za tím účelem nejrůznější nesmysly, které musí muž a děti zachovávat, pokud nechtějí mít za něco sražený bod a ze života peklo.. a v mužích pak ten přístup ženy jenom vidí, jako v zrcadle, když se muž jejich ovládání brání a snaží se získat ztracenou nadvládu předurčenou systémem.
Ta nadvláda sice není v pořádku, ani omylem není v pořádku, ale snaha urvat vrch je stejně zlá, a výsledek je ještě mnohem horší, protože kde se dva perou, třetí se směje. Válka pohlaví na úrovni rodiny po celou dobu patriarchátu vydává tu rodinu na milost a nemilost otrokářům.
A kdo jsou ti otrokáři?
Když na chviličku pominu vliv matek, patriarchální pravidla vymysleli homosexuální členové jistých sekt, a muže jen použili k jejich realizaci a dodržování.
A ne, nelze se divit, že na to muži přistoupili – jednak tím byli zachráněni před matriarchální krutovládou žen, a hlavně, ženy po celou dobu matriarchátu nebraly muže vůbec v potaz, neumožnily jim přístup do společnosti, neposkytovaly mužům právo vědět, natož rozhodovat, a muži neměli jak přijít na to, co se děje.
Muži jako takoví za vznik patriarchátu nemůžou, a za to, že v patriarchálním zlu pokračují také ne. (Kdo je vychovává, a jak?) A co tím chci říct: ohledně patriarchátu ženy prostě pláčou na špatných hrobech, tak je to.
Muži ostatně také..
Vláda otců, jak ji známe dnes, přichází až se vznikem dnešní katolické církve, a od samého počátku ji provází smrtelný strach z žen. Z toho plyne nejen nedůvěra a časté represe, ale hlavně důsledné vyloučení ženství ze všech řídících principů včetně vědy. Ano, byla založena ryze mužská věda s cílem obejít se bez žen úplně.
Do této vědy proto nemá žádný ženský prvek přístup – smí se skládat pouze z popsaných a ověřených postupů, které budou fungovat, i kdyby na planetě žádná žena nezbyla. Zjevně se jedná o reakci na nevědomé ženské vědění, moudrost, a další faktory založené na intuici a porozumění cyklům přírody.
Mužská věda pracuje zásadně bez srdce a bez intuice, a ačkoliv byla založena proto, aby se bez žen obešla výroba dětí a pracuje tedy zejména na tom, paradoxně splnila ženám sen z matriarchátu obejít se ohledně dětí bez mužů: můžou si zajít do spermabanky, nechat se uměle oplodnit a mít si dítě sama pro sebe (a pro svoji matku, samozřejmě).
300 let po Kristu proběhl v Cařihradu koncil, na kterém se vybíralo, co bude a co nebude patřit do bible. Dělali to homosexuální kněží mužského boha, kteří měli příšerný strach z ženské síly a jejích vnějších projevů. Prohlásili tehdy ženu za dílo ďábla, pochvu za díru do pekla, a menstruační krvácení za projev ďábla v jejím těle.
Ukotvili to přímo v bibli. Pohlavní styk, do té doby posvátný, byl prohlášen za pošpiňující a vhodný maximálně pro výrobu dětí, styk s menstruující ženou, do té doby vrchol mystiky, byl prohlášen za letenku do pekla. Ze sexu se stal problém, jeden z největších.
K problémům kolem sexu jen podotknu, že patriarchát stojí a padá s průkaznou otcovskou linií. Vyvýšené otcovství je nesmysl, lež, na které je založen patriarchát. Muži si prostě nárokují „své“ děti, asi tak, jako si je nárokovaly ženy v matriarchátu, tedy opět nic nového, jenom převrácené hodnoty.
Aby si muži mohli nárokovat „své“ děti, musela být zcela vymýcena přirozená promiskuita, protože znemožňovala patriarchům poznat, které dítě je jeho. A z tohoto je právě přesně vidět, že patriarchát nechal matriarchát tak, jak byl, jen vyměnil role a přidal globální ovládání mužskou hierarchií, odvozovanou od jednoho nejvyššího boha.
(Lidé se přece nemusí dělit na rody, aby mohli šťastně ctít otcovství.. evidentně nešlo o otcovství jako takové, ale o to vzít ženám vládu, protože byla strašná. Zbytek zůstal beze změny, a bohužel krom mnoha křivd a dalších hrůzných událostí umožnil i dnešní pokusy o globální zotročení celého lidstva.)
A zase: nenechte se mýlit tím, že dnes promiskuita existuje. Existuje, ale přirozeného na ní není nic, a ještě je tu jen proto, že pro mužskou vědu už není problém dokázat, kdo je otcem dítěte. Ženy si sice myslí, že to je kvůli tomu, kdo jim za povití dítěte bude platit, ale to je tím, že si nevidí ani na špičku nosu, jinak by nehrály patriarchální hru zrození.
Sex sám je v patriarchátu příšerným tlakem zdeformován, je plný pověr a následných úchylek. To odpovídá množství na něm založených byznysů: pornografie, antikoncepce, psychiatrie a prostituce.
Prostituce je tu jinak od toho, aby mužům aspoň částečně nahradila ztracenou promiskuitu. Pro ženy tu ale není nic, ty se mají doživotně zmítat v manželství, rodit svému muži „jeho“ děti a sloužit mu. K deformaci sexu přispěla i mužská věda, vytvořením pohlavních chorob jako vítaných prostředků kontroly obyvatel.
Mužská věda má své výsledky. V uplynulých desetiletích jsme prokázali, že naši stravu lze „plnohodnotně“ nahradit chemickými preparáty, které mají tu výhodu, že je lze daleko flexibilněji modifikovat, tedy lze účinněji, hlavně na požádání ovládat chování konzumentů. Jedním z důsledků je, že lidstvo už teď je napůl sterilní.
Umíme tedy udržet „život“ v přesných mantinelech, zbývalo jen naučit se jej vytvořit. A vědci hlásí, že po cca sedmnácti stoletích mužského vědátorování se idea „čistého života“ přiblížila naplnění – umíme vytvořit „život“ ve zkumavce, jenom k tomu pořád ještě potřebujeme mužské a ženské ingredience.
Islámská populace je z tohoto pohledu experiment, který dokazuje, že lze vytvořit civilizaci fyzicky zcela bez ženství. Je to téměř patnáct set let, co tento systém obřezává ženy a nutí tím své svěřence přežívat bez možnosti hlubšího spojení ženy a muže. Když se nenecháte zmást tím, že je islám vůči křesťanství vlastně konkurenčním byznysem, uvidíte, že se oba systémy skvěle doplňují.
Celé to znamená, že mužská věda triumfuje, její účel byl téměř naplněn. Žena již více nebude potřeba k vytvoření života, a ten tak bude konečně „čistý“. Je pravděpodobné, že se z těch zkumavek budou „ústit?“ celí, hotoví lidé, protože to státu ušetří jednak čas, a jednak náklady na dorůstání. Pořád říkám lidé, ale ono jde o otroky.
Bude teď žena skutečně zařazena mezi ohrožené druhy?
Nebo to bude, na základě byznysu spermabank, muž? Že by prostě stačilo nadělat a podmrazit dost semene, a mužstvo bylo z planety vyhlazeno..? A co by v takovém případě čekalo ženy?
Definitivní vítězství matriarchátu v podobě vězeňských lágrů – líhně „oveček“?
Adam a Eva. Adam je ten, se kterým mluví bůh, a který bohu zodpovídá za to, co dělá on i jeho žena. Eva je v příběhem nastavena jako viník lidského úpadku, a jako konkrétní nejhorší vlastnost je definována zvědavost. Tímto mýtem patriarchové nadřadili muže a definovali je jako automatické vítěze jakéhokoliv konfliktu. Zároveň nastavili ženu jako automatického viníka všeho, co muže potká.
Zatracením zvědavosti bylo naznačeno ženám, aby nestrkaly nos do ničeho, co muži dělají, a také mužům, aby nestrkali nos do ničeho, co dělá vyšší hierarchická složka, mají se spokojit s tvrzením, že všechno jde přímo od boha a je to tedy v pořádku, ať už se děje cokoliv. Nakonec, když se něco zvrtne, může za to žena.. chápete tu zrůdnost? Já tedy ne.
Tento mýtus vnucuje hierarchii, tzv. mocenskou, a pokud je někde mocenská hierarchie, není tam svoboda. To je vidět v přírodě – tam není svoboda vůbec žádná. Zvířata ani rostliny nemají volbu, jsou jednou naprogramovány a podle svých programů reagují. Jejich programům říkáme instinkty. Nemohou se rozhodnout nereagovat nebo třeba si ty programy pozměnit. To může udělat jen člověk, a to i těm zvířatům a rostlinám.
Pravdou zůstává, že ty programy jsou neskutečně dokonalé – příroda je opravdu mistrovské, jedinečné dílo. Teda byla, dokud ji patriarchát nezmrzačil.
Člověk je stvořen k obrazu božímu. Toto není původní mýtus patriarchátu a nelze mu upřít pravdivost, protože nelze dokázat, že nás někdo nestvořil (já vím, odporný alibismus, ale když tohle je jediný pravdivý argument, kterému budou rozumět všichni). Proto patriarchát tento výrok zneužil: ano, člověk je stvořen k obrazu božímu, a ten bůh nadržuje mužům a zavrhuje ženy – protože ženy naslouchají ďáblovi (Eva).
Tento mýtus také způsobí, že když je člověk mužem, snaží se zformovat do podoby svého boha. Proto byl bůh vylíčen jako krvelačná nestvůra, která prostřednictvím mužů vyvraždila všechny, kdo se jí protivili. Celá populace je tímto mýtem vedena k vyznávání hrubé síly v rukou násilného boha.
Pochopitelně se našlo dost lidí, kteří toho boha rádi zastoupili, a pochopitelně mezi nimi bylo a je nečekaně mnoho žen, jelikož násilí je původně ženská zábava. A co na to muži? Dělají ze sebe slepé stroje na násilí, hromady svalů a zbraní řízené něčími rozkazy. Jejich hry jsou plné násilí, a klidně se nechají se používat i jako vrazi. A začíná to už doma: udělej tohle, zařiď tamto, a pak si přijď pro odměnu, hlavně nepátrej po tom, proč po tobě něco chci. Celé to má ovšem název MILOSRDENSTVÍ, neboť bůh je spravedlivý a milosrdný.
Hřích zrození je založen na lži, že ženské pohlaví je dílem ďábla, a pohlavní styk se ženou je proto hříchem sám o sobě. To znamená, že na dítěti visí hřích rodičů, který je prezentován jako závazek, který je nutno bohu splatit. Je to vydírání, které vede ke zotročení.. v zájmu své spásy musíte celý život otročit..
..ale to znamená, že si vytváříme karmu otroka, a tím je jakákoliv spása vyloučena, že? Církve si to vymyslely moc chytře, nutí nás vytvářet karmu, která není naše, čímž se ubije naše já a celý náš život, a tím se církev krmí, vlastně žije námi a naší životní energií. Idea hříchu zrození se vine celým obdobím patriarchátu, a i dnes svou existenci vykupujeme celoživotní službou společenství, které si nás pořídilo.
Vykoupení z hříchu. Další gól.. přestože církevní byznysmani zabili tzv. vykupitele, z tzv. hříchu se stále ještě lze vykoupit. Rozdíl je oproti minulosti v tom, že dnes již nemusíme být křesťany, a za „službu“ nás po smrti nic nečeká. Dnešním bohem je kriminalita a terorismus, čímž je to celé neskutečně absurdní. Jak to může ještě vůbec fungovat, že?
Jak stát přemýšlí: narodili jste se, tedy chcete žít, chcete vzdělání, chcete být „v“ společnosti. To bude něco koštovat, ale to nevadí, protože vy to splatíte. Cenou je váš produktivní věk. Po dobu produktivního věku dostanete to nejnutnější k přežití, po jeho skončení už ale ne, protože z toho, co dostanete si na důchod můžete něco našetřit. A to je fér, protože ty peníze, které šetříte my mezitím ještě tisíckrát otočíme a zhodnotíme. Za to vás necháme přežít i v důchodu, ale možná také, že ne. Spíš ne, leda byste si ještě něco připlatili.. že?
A jak dokonale lidské přizpůsobení funguje, když ani muži s tou vychvalovanou logikou nedokáží prohlédnout tak jednoduchou lež, vidíte kolem sebe dnes a denně. Kupříkladu dnešní střední generace se trpně, úplně bez protestů smířila s tím, že v příslušné době prostě nebude na důchody. To umožnilo nebývale rozvinout byznys s důchodovým připojištěním.. a my zase platíme, a zase se nám někdo chechtá.
A to podstatné na konec: církve mužské toto celé převzaly z matriarchální církve mateřské, kde se matky vydávaly za vtělení Bohyně Matky, tak jako jsou dnes otcové obrazem Boha Otce, a stejně jako ti otcové si nárokovaly své děti až do smrti. A vzhledem k tomu, že mateřské ovládání dosud nezmizelo, děje se i toto až dosud, a o lidi se tak perou dvě nesmiřitelná božstva. A ještě než se podíváme na metody tohoto rozdělení a soupeření..
..kdo je ten třetí, kdo se směje, když dvě nejzákladnější frakce lidských vládců se perou?
Homosexuální společnost znamená společnost, z níž bylo vyříznuto ženství, tak jak jsem to popsal. Ve skutečnosti je naše společnost asexuální.. naše společnost je o zavrženém ženství, a o nikdy nenalezeném mužství.
A to si nedělám legraci.
Sledujte to se mnou: muži byli v prvotní společnosti jejími členy, v mateřské společnosti (matky a synové) byli syny, v matriarchátu byli pouhý dobytek, a v patriarchátu..?
V patriarchátu dobytek dostal moc nad ženami, což do té doby bylo přesně naopak, a samotný převrat byl něčím, o čem se do té doby žádnému muži nesnilo, jelikož ženy v té době ovládaly mnohem více než obyčejnou magii každodenního života. Přesto podlehly..
..okolnosti si netroufnu zachytávat, nepochybuji o tom, že kdo si dá tu práci s pancéřováním žaludku, pravdu objeví, a nějak to přežije.. pravděpodobně. Pro tento web je podstatné, že se muži ujali vlády, ovšem ta vláda byla předem spoutána homosexuály, kteří ji mužům dali.
Tohle jsou velmi temné věci.. potomci těch „lidí“ dodnes žijí a jistými způsoby ovládají celé lidstvo. To – bohužel – můžeme klidně nechat být, protože na to záhy přijdete i sami.
Dalším podstatným faktem je, že ženy sice daly mužům příležitost řídit svět, ale ve skutečnosti pouze ustoupily s matriarchálními zvyky, aniž by se s muži podělily o svá tajemství.. proto svět zůstal bez emocí, bez citu, bez jediné součástky lidství. A ženy nepovolily, v žádné generaci posledních pěti tisíc let se nenašla žena, která by toto chtěla napravit. To znamená, že se v ženách skutečné lidství také nemohlo nalézat, protože lidství = sdílení.
Bude to jasnější, když se podíváme na model matriarchátu: v matriarchátu se ženy s nikým o nic nedělily, ženy se vším, co kdy získaly běžely za matkou rodu a odevzdaly jí to. Matka rodu všechno přijímala jako své výhradní vlastnictví, a už vůbec se o nic s nikým nedělila. To se dochovalo dodnes.. ale to asi víte.
Tento systém je regulérním parazitismem, a vysvětluje současnou pozici pramatek a obecný vztah k tchyním. Prostřednictvím dcer pramatky vysávají své i jejich potomstvo, proto je nejen možné, že se žádná žena s manželem ani s dětmi o nic nedělí, je to dokonce pevně dáno, a pro ženy je to v pořádku.
Ženy se dokonce předhání, která toho pramatce odnese víc, protože je pak pro ni důležitější než ostatní, tedy je výše v ženské hierarchii a pak mají větší naději, že jim pramatka svěří nějakou pravomoc. A o toto ženám jde, to je jediný jejich skutečný zájem.. dodnes.
Patriarchální převrat znamenal, že to všechno zůstane nezměněno, akorát se přidá ovládání globální, kterému matky nemohou odolat, protože pokud na někoho používáte nějakou hru, jste bezbranní vůči tomu, když ji někdo použije na vás. Bohyně Matka byla ovládnuta a podřízena Bohu Otci..
..sice jen v myslích lidí, ale tím pádem i v jejich životech. Takže:
Muži jsou této hrůzy nástrojem, ovšem ne jediným, to zaprvé, a zadruhé, to co chci říct je, že muži zatím, za celou dobu trvání lidstva, nikdy nedostali příležitost se vyvinout. Dodnes nikdo z lidí neví, co je to mužství, protože se muži ke svému vlastnímu já prostě nedostali. Jak by jej tedy mohli rozvinout a poznat?
Dobytek tedy dostal vládu nad ženami, ale ta vláda je jen fiktivní a nahrává je matce rodu (tchyni), vůči jejímuž ovládání jsou muži zcela bezmocní, zároveň však distribuují „boží vůli“, která je založena na potírání ženství, z čehož plyne jistá nedotknutelnost typu „hlava rodiny“ a dalších nesmyslů.
Chybějící mužství vede muže zaslepené tou fiktivní nadřazeností k šílenému, úplně hysterickému strachu z čehokoliv ženského, protože cokoliv ženského celou tu jejich nadřazenost okamžitě převálcuje, a to je právě to, co vedlo k důslednému vyříznutí ženství z celé společnosti.
Jenže, pokud jsme vyřízli ženství, a pokud tu mužství ani nikdy nebylo, nejde o společnost homosexuální, ale asexuální, a to, jak nám ukazuje „správný“ vztah k sexu, ukotvený v bibli, bylo přesně cílem patriarchátu. A nejde o to, že by se nesexovalo, ale o to, jakou podobu to sexování nabralo..
..byli jsme prostě tak moc hodní, že jsme to patriarchům zrealizovali, muži i ženy.. a kdopak nás k tomu asi přiměl?
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info