aneb ztracené ženství a válka pohlaví ve vládě otců
Když vidíte, kolik citu je i v té nejkřehčí květince, je vám asi i jasné, že ji nestvořil bezcitný patriarchální Bůh svému Duchu svatému, ale úplně jiná entita, skutečný Otec, a prostřednictvím skutečné Matky.
Takhle, nikdo snad dnes už nemá potřebu popírat existenci otcovství, i když jsou velké tlaky to otcovství co nejvíce upozadit, aby tím více a ještě více a pokud možno co nejvíce vyniklo mateřství. Tím jsou – navzdory všemu, co si od toho slibují – pořád drženy ženy na spodku společnosti, protože opět se na ženách nejvíce cení mateřství – a cení si ho tak samy ženy, takže samy ženy nemají žádný argument, když se chtějí v té naší společnosti zařadit líp.
Ženy samy budou muset zlomit vyvýšenost mateřství, aby se dokázaly ve společnosti doopravdy umístit, protože už od dob matriarchátu je žena odpad, který zůstane po mateřství, a to zaprvé v očích žen, pak teprve v očích patriarchálního systému, a pak teprve – pokud vůbec – v očích mužů. Pojetí ženy jako odpadu po mateřství je ženský mindrák, ne mužský, a z matriarchátu si ho přinesly ženy, ne muži.
Vždyť teprve vyvýšenost mateřství a patetická poslušnost, kterou vnucují matky dcerám, aby je mohly ovládat a vytvářet matriarchát, teprve toto umožnilo těm mužským homosexuálům založit patriarchát, protože ženy jsou v matriarchátu bezmocnými loutkami matek rodů zaslepené fiktivním vlastnictvím a vládou nad dětmi.. až na to, že teprve jako matka rodu by ty děti začala vlastnit doopravdy.. kdyby mohla.. kdybych jen mohla.. jak to jenom udělat..?
Nutno podotknout, že dodnes jsou v naší společnosti opravdu veliké tlaky oddělovat otce od jejich dětí, aby tak děti byly zcela k dispozici matce a především bábě, vlastně tchyni, která to většinou všechno organizuje (jako pavouk snová neviditelné lepkavé energetické sítě, do nichž se chytí všechno, co jí „po právu náleží“), jelikož vzpomínky na to, jak všechno živé na určitém území je matce rodu zcela k dispozici nejdou vymazat žádnou církevní očistou.
Ono by to šlo, ale musela by se vychovat jedna generace žen zcela bez emocí, aby bylo možno vymazat tyto vzpomínky tak důkladně, že se v další generaci už neobjeví. Původně to katolíci samozřejmě zkoušeli, ale bortila se jim vláda nad lidmi, jelikož selhávala vláda nad ženami, které se nechtěly patriarchům starat o děti, ke kterým poslušně nic necítily. Šlo o to, že ženy byly v matriarchátu řízeny čistě emocemi a nepoužívaly vůbec mozek. Na co také..?
Ale patriarchové chtěli zbavit ženy moci, tedy především emocí. Ženy na to přistoupily, ale ztratily zájem o péči o potomky. Tak se jim pocity musely vrátit. A z této zkušenosti se dnes vychází. Dnešní ženy jsou vzdělané, mozek používají, a používají ho čím dál víc, ovšem na úkor své emoční kapacity, a ta jim postupně odumírá, stejně jako srdce, k němuž se prostřednictvím celého jednoho druhu emocí dá dostat.
Zdá se, že ženy konečně přišly na to, jak se v patriarchátu zapojit do vytváření společnosti a všech jejích produktů, jako je násilí, zlodějství a emoční sterilita, a začaly pronikat do její struktury. Jednotlivé články patriarchální struktury byli původně otcové, teď jsou to otcové a občas nějaká matka.. to je, co? Ale ve skutečnosti vyhráli patriarchové..
..aby se totiž dnešní matky mohly věnovat „své práci“, nemohou se starat o děti, takže děti co nejdříve odkládají a stará se o ně společnost. Děti už tím pádem nemají žádného rodiče, protože oddělení otce od dětí je to hlavní, k čemu většina žen směřuje (70% dětí už je u nás bez otce), a světem děti mechanicky provádí systém, který jim ukazuje násilí, násilí, a násilí. Nic víc. Jsou zcela v rukou výchovných programů patriarchů, ve kterých lidského není vůbec nic.
A jelikož jsou tyto matky na celkem „vážených“ a „důležitých“ postech, stávají se automaticky ženskými autoritami – jakýmisi modely, které většina žen bez nejmenšího zaváhání slepě kopíruje, v naději, že budou jednou také tak důležité. Jestli to takhle půjde dál, příští generace žen už taková bude celá, a zbytky ženství ze světa zmizí úplně.
Možná, že právě proto patriarchové tentokrát nezakročili proti nárůstu ženského sebevědomí, které tentokrát roste „tím správným“ směrem. Dalším, spřízněným důvodem je to, že se do rukou patriarchů dostala i móda – vytváření modelů, kterých jsou ženy naprosto poslušny v myšlení, cítění i chování, takže řízení populace drží pevně v rukou lidé, kteří nepřemýšlejí jak s lidmi, ale jak na lidi, a kteří prostou analýzou mateřské výchovy zjistili, jak to zařídit.
A ženy nemají žádný klíč, kterým by mohly rozeznat tuto lež, protože patriarchát a jeho způsob lhaní (marketingu) není zabudován do žen, ale do mužů. Pokud tedy dnes existují celé klany, v nichž není ani nejmenší mužský prvek, jsou vůči oficiální manipulaci zcela bezbranné nejen ženy a dcery, ale i synové, jelikož i synové jsou v nepřítomnosti otce vychováváni zcela k obrazu matky, potažmo matky rodu.
To je výchova, která je dost brzy zlomí a nadělá z nich něco, co bude mužskou variantou poslušné maminčiny dcerušky. Tím lidskost zmizí úplně, ženství úplně, a zbude jen to, čemu se říkávalo „Buď chlap, chlapi nebrečí, nestěžují si, naopak drží hubu a dělají, co se jim řekne“, ale i toto bude parafrázováno „mateřskou“ láskou do mužské verze ženského patriarchy, ba co dím, ženského šovinisty. Systém vyhraje.
Ženský patriarcha je totiž cca dvakrát až třikrát výkonnější než normální muž, a nestojí přitom ani tolik peněz, co by ten jeden muž stál. Dostanete práci tří mužů za cenu ani ne jednoho.
Znám firmy, kde majitel sedí, nic nedělá, a kolem něj poskakují dvě tři ženy a vytvářejí hodnoty šesti až třeba i desetičlenné firmy. Ženy dostanou po deseti tisících plus občas nějaký ten bonus, statisícové, ale i milionové obraty pohltí majitel (neboli, když to přeložím, paní majitelová).
Pokud budou chtít ženy opravdu dostávat stejné platy jako muži, budou muset přesvědčit právě všechny tyhle paní majitelové, což nebude podle mě nic jednoduchého. On je velký rozdíl i jen mezi paní majitelovou a samostatnou majitelkou, která nedosahuje příjmu prostřednictvím manžela, ale utiskuje si své zaměstnance sama a o všem, co firma vynese rozhoduje také přímo sama, natož mezi majitelkou či paní majitelovou a zaměstnankyněmi.
Majitelka je v ženské hierarchii vždycky mnohem výš než paní majitelová, z čehož plyne, že paní majitelová se nikdy nevzdá ničeho, co ji jakkoliv zvýhodňuje, a rozhodně zaměstnancům nepřizná ani korunu navíc. Je to ten poslední člověk, který by chtěl zvedat ženské platy na úroveň mužských.
To jí ovšem nezabrání v nadávání a ve stížnostech, jak strašně pod tou mužskou nadvládou trpí. Na tom je nejzajímavější, že většina žen, a dokonce i jejich vlastní zaměstnankyně jí na to skočí a tu ženskou soudržnost jí věří, i když i tím nejjednodušším myšlenkovým pochodem musí poznat, že je to lež.
Jenže paní majitelová je pro svou zaměstnankyni ženskou autoritou, tedy něco jako matka. A když lže matka, je to pro každou ženu v pořádku, protože z jejího pohledu matka vždycky rozhodovala o tom, co teď bude pravda a co ne, přičemž na dceři je se tomu co nejrychleji přizpůsobit. To od matek se žena naučí bleskurychle přejímat názor „nadřízeného“ a rovnat si podle něj svůj život (nebo teda to co z toho života zbylo).
A právě tyhle ženské stížnosti velice podporuje systém, protože ženy si připadají nedoceněné a snaží se, opravdu se nesmírně snaží vyrovnat mužům a udělají tak práce za dva a více člověků. To znamená, že ani systém nespěchá zvednout ženám peníze, byl by sám proti sobě. (Jestli vás to uklidní, tak si to po sobě čtu, a zvedá se mi žaludek.)
Ženský patriarcha je naprosto ideální otrok, a systém nemá nejmenší zájem o něj přijít: nemůže ženy prohlásit za rovné mužům, protože by se přestaly snažit a ideální otrok by zase zmizel. Je to to samé u matek i u systému.
Ženy prostě prohrály. Po dvou tisících letech pokusů ovládnout systém a přizpůsobování se, když ty pokusy jeden po druhém selhávaly, zkusily ženy splnit podmínky, které jim patriarchové uložili. A ejhle, najednou je tu tvrdá, zcela bezcitná žena, mnohem tvrdší než nejzatvrzelejší muž, a ta žena je zcela ve službách patriarchátu.
Je vidět, že všechny ty filmy, kde kladným hrdinou je žena, splnily svůj účel: představil se nový model ženy – „lidský“ stroj, vlastně robot vytvořený ze zmanipulované ženy, který zvládne i to, co nezvládnou muži, a „zaslouží“ si skoro stejnou vděčnost a slávu patriarchátu, jako kdyby to byl muž. (Ano, je to k zblití. Čas dát si panáka.)
Móda, zvlášť ve spojení s filmem, je nejtvrdší nástroj genetiků: ohlupený člověk se totiž profiluje (vychovává) sám, podle modelu, který mu předvede nějaký najatý herec. Tím se člověk nejrychleji vzdálí sobě, a žije a jedná podle úplně cizí struktury, kterou ovšem většinou navrhuje odborník na lidskou manipulaci.
Člověk má po shlédnutí příběhu naimplantován model, jak se má chovat, aby byl slavný a úspěšný a důležitý, a implantát nemá jako nápad, ale jako celou, hotovou představu, kterou navíc příběh prezentuje jako něco, co bylo, a co je tudíž ověřené. Je to potvrzená lež, což znamená okamžitou změnu myšlení u všech postižených, z ní vycházející i změnu jednání, a nejpozději během několika takových generací se přizpůsobí i geny.
A to nekecám. Netrvalo to ani dvě generace, a ženští patriarchové už běhají po světě a snaží se v něm uplatnit. Proto teprve dnes nastal čas beztrestně zbavit děti a vlastně i celou planetu ženského vlivu, protože ženy už nepotřebují – ba ani nechtějí se starat o děti, a systém je už tak daleko, že mu to vůbec nevadí. Dnes stačí, aby žena přežila šestinedělí, a systém se o „její“ dítě „postará“.. jako o „svoje“, žena se může věnovat „své“ kariéře.
Systém, jakým přemýšlí naše zřízení, je asi ten, že ženy se nakonec zapojily do pracovního procesu, proto bychom je vlastně mohli ušetřit, nicméně pořád se ještě drží dětí a nazývají je svými, i když patří systému. Tento nárok, celou tu lež bylo nutno tolerovat v minulosti, nicméně dnes nemá žádné opodstatnění, takže, co se ženami..?
Odpověď byla dána zřejmě taková, že ženy dostanou ještě jednu šanci, a to že dobrovolně nechají děti televizi. To se sice stalo, nicméně ne docela: pořád jsou matky, které se snaží dostát posvátnému závazku mateřství, a dělají v zásadě jen tu chybu, že si ty své děti nárokují, podle vzoru svých matek, a mimo ně je mnoho matek, které se snaží dostát matriarchálnímu závazku mateřství, který zavazuje děti, aby patřily matce a sloužily jí navěkyvěkůvamen.
Jenže systém si – podle všeho – už na děti sahat nenechá, a to proto, že poprvé v historii si na ně nechat sahat nemusí. Proto jsou možné i ty rozvody, kdy je jasné, že otec nemá nejmenší šanci potkat své děti.
A tím se konečně ukázalo, o čem ta slavná vláda otců je.. že patriarchát je o globálním vlastnictví dětí, ke kterému jsou použiti otcové zaslepení fiktivní nadřazeností a matky zaskočené ženskou zradou, která jejich děti bez odvolání odevzdává otcům, v nichž matky poslušně vidí „to zlo“, a stejně poslušně nevidí, že to zlo je úplně jinde.
Možná si vzpomenete, že už proběhlo mnoho pokusů změnit lidstvo, a že všechny byly marné. Ne vždycky by ty změny byly k lepšímu, ale něco by se stalo určitě. Všechny pokusy shořely na tom, že se sice změnila mužská (systémová) výchova, ale nikdo nepohnul s matkami – ty pořád vštěpují dětem stejné nesmysly jako kdybychom žili v nejhlubší matriarchální totalitě..
..což možná vlastně žijeme..?
Veškeré zlo je tím pádem v mateřské výchově, která jako stále platný matriarchální přežitek dělá z dětí vlastnictví matek, tedy otroky, mateřská výchova přímo staví děti proti sobě a umožňuje jejich ovládání třetí stranou. Podrobný popis mateřské výchovy si nechám na poslední část této trilogie, na již mnohokrát zmiňovaný Neviditelný svět.
V Neviditelném světě se bude jednat o celkovém stavu lidstva, a řekněme si rovnou, že lidé se slabším žaludkem (neboli s citlivějším egem) tam nemají co dělat. To, co tu naznačuji o matkách má své přesné vzorce, mnoho tisíc let zdokonalované a po matkách bezhlavě opakované dcerami, což, když děti vychovávají především matky, zajišťuje nulovou vývojovou schopnost lidstva.
Pro nespokojené a prorazivší tvůrčí jedince totéž, jen z druhé strany zajišťují patentové úřady, které někdo kontroluje a rozhoduje o tom, co lze a co nelze přihlásit, popřípadě přihlášené patenty skoupí včetně práv nebo to ošetří jinak, nejčastěji zatím doživotním vyhnanstvím, a v opakovaných nebo závažnějších případech vraždou přihlašovatele.
Vývoj je tím druhým způsobem již téměř 500 let uměle řízen, přesněji zadržován, protože mantinely jsou dané, a těm několika vládnoucím jedincům velmi vyhovují a v zásadě jim stačí ty mantinely trochu hlídat. To co se dnes můžeme dočíst o konspiraci a nejrůznějších podrazech není ani desetina pravdy, pravda je mnohem hlubší.. a krutější.
Lidé však nevěří ani té desetině a vší silou ji odmítají. Museli by se změnit a to oni nechtějí. Argumentují přitom tak, že by se jim vysmálo i to nejmenší dítě. Většina dětí to i dělá, svými způsoby, ale jsou za svou pravdu trestány a těmi nejukrutnějšími způsoby jsou té pravdy zbavovány.
To vše dohromady je určitou akcí, která bude mít svou přesnou reakci.. nelze jinak, protože na jiné způsoby tento vesmír není zařízen. To tak je, a tak je nutno to vše vzít.. tento web, stejně jako Růst člověka je pouhou předehrou k rozboru patriarchátu, který byl nazván Neviditelný svět, kde je to řečeno o něco dál.. pokud známá slova dovolíů
Já jsem ten poslední člověk, který by chtěl ostatní nějak strašit, ačkoliv je velmi záhodno podnítit lidi k činům a změnám, strašení je to poslední, co by bylo potřeba. Vyjmenování faktů úplně stačí.. a to většině lidí. Zbytek.. no, Plejáďané říkají, že „se smrtí se přitom počítá“.
Lidé si musí uvědomit, že až donedávna všechny ženy opakovaly úplně přesně stejná kolečka, jako jejich pramatky před pěti nebo třeba před třiceti tisíci lety. A na tom byl postaven, vyrostl a celou dobu žije patriarchát, náš úžasný nelidský systém plný pánů a matek tvorstva, vrcholů evoluce.
Dohromady je to zrůdnost, která nemá v tomto vesmíru obdoby, a na ženách je se zamyslet, čemu, jaké zrůdnosti celou tu dobu propůjčovaly své pochvy a dělohy. Nebude to příjemné zjištění, a povede k těm nejšílenějším závěrům:
A až vymře současná generace báb a dědků a současně dospěje druhá generace žen-matek, které vychovává televize, nebude už nikdo, koho by napadlo, že by bába měla mít nějaký nárok na děti – ten už zůstane televizi. Dnešní matky se stejně touží co nejvíc zapojit do pracovního procesu, takže se dětí co nejrychleji zbavují, odstavují je průměrně cca do půl roku a spěchají vydělávat. Tím patriarchát „vyhrál“, nad rozumem, nad citem, nad lidskostí.
A ženy prohrály.. všechno.. a s nimi i ty napodobeniny mužů, a všechny děti, bez rozdílu..
Prvotním rozdělením lidí je již od matriarchátu pohlavní rasismus, který tehdy odděloval ženy od mužů a dělal z nich „něco více“, a dnes odděluje muže od žen, a snaží se dělat více z mužů. Vzhledem k tomu, že matriarchální přístup v ženách nevymizel, ženy se i dnes tváří, že jsou něco více a dost důrazně to prosazují.
Byly tu samozřejmě pokusy vymlátit ženám podvědomí vzpomínky na matriarchát, nicméně žádný neuspěl, protože základní výchovou zůstala ta mateřská.. no, odkud se asi vzal ten samotný výraz, že? Mateřská výchova je totiž primární a vnitřní, teprve na jejím základě se dělá nástavba výchovy systémové čili patriarchální, která přichází zvenčí.
Z toho právě lze usoudit, že patriarchát vůbec nedokázal udělat něco s matriarchálními ovládacími manévry, a dost možná to nebylo ani v plánu jako něco podstatného, s tím že se to sice zkusí, ale na výsledku až tolik nezáleží, protože jediným podstatným výsledkem je přesvědčit matriarchy o potřebě vnější ochrany a „nejnutnější“ manipulace, a tento výsledek přinese každý pokus tak jako tak.
Patriarchát prostě nechal matky, aby ovládaly lidskou populaci, jenom přidal vnější hrozbu krvežíznivého boha, a pod záminkou ochrany před tímto bohem přidal ovládací manévry vnější. Tím se celý matriarchát spoutal, vlastně zamrazil (co se vývoje týká), a zasvětil „vyššímu“ účelu, to jest, veškeré dostupné problémy ještě zamotal..
..a vytvořil z nich byznys. Matky rodí děti smyšlenému patriarchálnímu bohu otci a vychovávají mu z nich ctitele jeho otcovství, s tím že definitivně zahodily Bohyni Matku a dosadily sebe na její místo a vyžadují za tento úkon úctu a vděčnost až za hrob. A kdyby jen to.. to hlavní je poslušnost.. a proč asi?
O smyšleném bohu otci mluvím proto, že tak, jak je prezentován, se skutečný Nebeský Otec nechová, patriarchové se postavili na jeho místo a nařkli ho z jejich vlastností. Je to to samé, jako když se v matriarchátu ženy prohlásily být bohyní matkou a konaly z tohoto postu pravý opak, co skutečná Bohyně Matka. Zneužily ji až nadoraz.
Postavení matek v dnešní společnosti je dost všemocné, ale všechny ženy mluví o tom, jak jsou tím patriarchátem zneužívány, jak je to ničí a jak tím trpí. Přitom kolik proběhlo „ženských“ úlev, kolik toho ženy už získaly – na to, že se jedná o patriarchát už mají mnohem více práv než většina mužů. Křičí ale pořád stejně.. a proč?
No protože stejně křičely jejich předkyně, a ženy neumí, ani umět nechtějí a hlavně ani nesmí dělat něco jiného než matka, bába, prachbába atd. Ženy by se tomu mohly postavit, ale matky jim to nedovolí, ani ostatní ženy, pomocí jistých temných praktik, které – kdo si troufne – se můžete dozvědět v Neviditelném světě.
Pro tuto chvíli stačí vědět, že ženy by ke svému osvobození musely zapojit vlastní mozek ještě i v jiném módu, než je spekulace a nějak se podle těch výsledků zařídit.. a co by o nich potom ostatní ženy řekly..?
Ne, úkolem žen je předstírat, že všechno ví, protože pak k nim mladší a méně důležité ženy budou chodit o rady, a ony budou důležité, a o to jde. Žádná žena nedopustí, aby jiná žena potkala pravdu, a když se to někde stane, dotyčná skončí.. dočká se společenského znemožnění, vyloučení nebo kolikrát i smrti, podle druhu pravdy a její prezentace.
Od žen se to naučili patriarchové, a nepohodlné lidi zesměšňují, znemožňují, a teprve když to nejde jinak, tehdy zabíjí.. zesměšňování a znemožňování je preferováno, protože jednak slouží jako varovný příklad, a hlavně se tím nakrmí masy – když se to dobře prodá.. např. když pustíte do tisku nějakou fámu, je to stejný princip jako matka rodu při „rodinné“ slavnosti někoho veřejně „vyhlásí“..
..to je pak jako shluk upírů, který se nakrmí jedním otrokem, a připomíná to „císaře“ Nerona, který nakrmil svůj lid krví prvo-křesťanů. Ten model prostě přežil, aspoň matky jej používají dodnes, jedno jestli v podobě učitelky nebo šéfové, a převzal jej i patriarchát, protože na lidi navyklé na mateřská ovládací dramata to stejně platí nejlíp..
..co také jiného? Že? Ale důsledky jsou dnes už zřejmé. Ženy mohou trpět jak chtějí, ale ty, které o tom všem ví, je všechny bez váhání obětují, a dokud ženy nebudou vládnoucím pohlavím, neřeknou, co a jak. Kromě toho, kdyby něco řekly, riskovaly by, že o nich ostatní ženy něco řeknou, takže proč to vlastně říkat. Stejně by se to mamince nelíbilo..
Takže svět končí na nedostatek lásky a porozumění, ale ženy evidentně radši zahynou, než by povolily a přispěly tím, co ví.. pokud je ovšem ještě nějaká žena, která ví. To nepochybně vyplodí adekvátní karmu, ale to už může být pozdě, ale nejen pro ženy, i pro muže, a nepochybně i pro děti.
Je to to, co jste chtěly?
Asi ano, že? Takže děkujeme.. a já zveřejním, co se dá. Ženy si vymohly úlevy a další idiocie, jen aby se nemusely o cokoliv podělit, tak to udělám za ně. A nazvu to Neviditelným světem.
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info